Jsem v Bibli, říkejte mi apoštole Pavle

Před týdnem vyšla nová Fashion bible, mnou již velmi očekávaný počin. Tentokrát očekávanější než obvykle, protože na straně 136 je i stránka věnovaná mé osobě. S rozhovorem jsem poměrně spokojený, už se mi více daří přibližovat slova realitě, což u mě není zvykem. Také se mi líbí poselství „nebojte se být nudní“. Je to takový pěkný protipól všech výzev k barevným kombinacím a větší odvaze v oblékání. Kromě mě je v sekci Stylaři z kamarádů zastoupen ještě Víťa Ivičič a Robin Bery, z ostatních pak Filip Vaněk, Nobodylisten a Johny Machette.

IMG_6231_web

Ale zpátky k samotnému časopisu. Dle mého jde o nejlepší čtení o pánské módě na českém trhu, tečka. Projektu hodně fandím a mám radost, že z Tomáše Otty, který má velkou část obsahu na svědomí, bude nový séfredaktor. Jsem zvědavý, kam bude časopis dále posouvat.

IMG_6224_web

Jelikož jde o „bibli“, je dělená do několika knih. Přiznám se, že jsem toto dělení zatím nepochopil a nijak mi v orientaci v časopise nepomáhá. Každopádně doporučuji hlavně první tři knihy. V první, Stylografu, naleznete klasické poměrně základní (ale správné) rady, ve druhé relevantní (!) vizuální inspiraci na konkrétní outfity na různé příležitosti a ve třetí rozhovory se Stylaři. V knize čtvrté jsou alespoň krásné fotky stylových Londýňanů. (Pokračování textu…)

Nosíte hodinky správně?

Hodinky jsem dlouho opomíjel. Nějaké mi na ruce lítaly skoro vždy, nikdy jsem je ale moc neřešil. Až s pořízením hodinek Paul Hewitt jsem se začal zajímat o existující pravidla a doporučení. V něčem jsem se ujistil, něco jsem si vyvrátil. A shrnul jsem vám je do několika pouček, snad užitečných. Tady je máte.

Zdroj: http://suitsandwatches.tumblr.com/
Zdroj: http://suitsandwatches.tumblr.com/

Hodinky a správná ruka

Poučka „hodinky pouze na levém zápěstí“ je nesmyslná. Mělo by jít o druhou, nedominantní ruku, nebo prostě tu, na které vám je to příjemné. Jako levák nosím hodinky na pravé ruce a udivené komentáře na to poslouchám často. Zbytečně.

D70_0094

Hodinky a správná příležitost

Cena sama o sobě nedělá formální hodinky. Rolex Submariner jsou hodinky nepochybně drahé a nepochybně hezké, ale nejsou to hodinky na ples. Formální hodinky jsou analogové, velmi jednoduché, s přiměřeně velkým ciferníkem, v decentním kovovém pouzdru (nejformálněji zlatém), s kvalitním koženým páskem (nejformálněji černým). Pavel třeba nedávno zařadil do nabídky hodinky Paul Hewitt. Ty formální jsou. (Pokračování textu…)

Oblékejte se jako pořádný muž, nově jako videokurz

Dnes to bude čistě informační. Rád bych Vás upozornil na svůj nový video kurz (vlastně svůj starý kurz nově ve formě videa), který můžete najít na stránkách Know How Klubu. Natáčel se už na podzim, ale nějak se nám protahovalo zpracování videa a finální odsouhlasení, takže vyšel až nyní před koncem ledna.

Obsahuje víceméně stejné informace jako kurz pořádaný naživo, jen oproštěný o několik částí, které ve formě videa nedávaly příliš smysl. Byla to moje první zkušenost mluvit takhle dlouho do kamery, takže jsem byl řádně nervozní, ale snad to na výsledku nebude příliš znát. Já sám se na sebe samozřejmě dívat nemůžu, protože se musím smát. Je to podobné, jako když slyšíte svůj nahraný hlas, jen horší, protože se i vidíte.

Kromě hodiny a půl videa dostanete i prezentaci ke stažení, případně celý kurz ve formě pouze audia.

Každopádně pokud máte o kurz zájem, využijte slevového kódu ve formátu “GENTLEMAN”, se kterým dostanete 20% slevu. Na Know How Klubu mají i garanci vrácení peněz do 48 hodin od zakoupení kurzu, takže se nemusíte ničeho obávat.

Pokud byste mě přecijen chtěli vidět naživo, můžete přijít na březnový živý termín, který jsem vypsal na Naučmese.

I v Čechách to umíme dělat dobře

kolekce_robin_14

Firmě Janek fandím, to jste si mohli všimnout z článku o výrobě košil na míru a o tom, jak poznat jejich kvalitu. Byl jsem se i krátce podívat na focení jejich kampaně na podzim a zimu s Robinem Berym, což je můj další kamarád. Z toho pohledu bych mohl být zaujatý, ale zkrátka si myslím, že výsledek je skvělý.

Janek je poměrně konzervativní značka, šije hlavně košile a obleky na míru, z čehož vyplývá i její cílová skupina. Přesto se jim ale povedlo nafotit velice nositelné a přesto nijak nudné outfity, které jsou v principu konzervativní, ale na naše poměry nadstandardní. Vybral jsem několik fotek z jejich kampaně #bezkonfekce a zkusím je trochu okomentovat, podobně jako jsem to udělal u Drake’s.

kolekce_robin_12_16_9

Mít sídlo na Moravě má i svoji výhodu – krásnou přírodu. I když obleky se většinou fotí v městském nebo business prostředí, mám mnohem radši přírodní scenérii.

robin_kolekce_15

Kromě hnědého obleku, který se k podzimu a spadanému listí přímo nabízí si všimněte i dobře zkombinované denimové košile, která je teď v kurzu. (Pokračování textu…)

Láska za časů Midori

IMG_5982O japonských zápisnících Midori jsem se dozvěděl z článku Tomáše Baránka na jeho skvělém blogu Lifehacky.cz. Nadchnul mě tak, že jsem si obratem musel jeden pořídit. V tu dobu ale u nás nebyly dostupné, takže jsem objednal přes britský e-shop The Journal Shop. Čekání bylo dlouhé, ale moje nadšení nijak neuvadlo, ba naopak. Hned jak jsem ho viděl na vlastní oči, tak jsem věděl, že ho jednou musím prodávat i v Gentleman Store – v srpnu se to konečně podařilo.

Traveller’s Notebook je o trochu složitější než třeba u nás běžné zápisníky Moleskine, proto vysvětlím, v čem se liší a proč mi tolik vyhovuje.

Jak funguje

IMG_5973
Základem Traveller’s Notebooku jsou kožené desky z hrubé kůže, která není povrchově upravená, takže rychle získává patinu. Do nich jsou usazeny 2 gumičky: jednou se desky obepnou, aby zůstaly zavřené, pomocí druhé do nich zajistíte jeden ze zápisníků. Pokud byste v deskách chtěli mít zápisníky 2–3, je potřeba použít další gumičky. Můžete použít jednu záložní, která je v základním balení, nebo si pořídit ty speciální. (Pokračování textu…)

Podzimní inspirace od Drake’s

Že je Drake’s moje oblíbená značka, jste se už dočetli. Dnes mám pro vás několik fotek z jejich podzimního lookbooku. Neskutečně mě baví a skvěle vyjadřují, jak si představuji podzimní oblečení.tumblr_nuavmcFjR01qcf1bio8_1280

Tmavě hnědé sako, středně šedé kalhoty a košile podobná našemu Klementovi. A pro oživení celku kapesníček s oranžovým okrajem.

tumblr_nuavmcFjR01qcf1bio1_1280

Na mně by šála tolik nevyzněla, ale zde souzní s modelovými vousy a barvou pleti.

tumblr_nuavmcFjR01qcf1bio5_1280

Zimním čepicím se vyhýbám jako čert kříži, ale tuto červenou s barevnými flíčky bych překousnul. Na fotce vpravo je takový signature look Drake’s – propínací kardigan pod sakem. Běžný smrtelník jen musí dát pozor, aby nevypadal příliš nedbale. (Pokračování textu…)

Jak vám blogeři lžou a proč potřebujeme Blogerský kodex

Víte, jak to my blogeři ve skutečnosti máme s různými firmami a doporučováním produktů? Dnes to zkusím popsat. I za cenu, že tím otevřu Pandořinu skříňku.

Bezpochyby jste už četli doporučení konkrétního produktu na blogu svého oblíbeného autora. Minimálně zde. Co možná nevíte je, že spousta z těchto článků nevznikla díky přirozené touze podělit se o své zkušenosti s produktem, ale spíš šikovnou snahou PRistů se správným dárkem.

Fashion blogerky (i blogeři) jsou totiž častým cílem různých značek, které skrze ně chtějí propagovat své produkty. Na tom by nebylo nic moc špatného, v tradičních novinách se podobné věci dějí každý den. Problém je v tom, že blogeři se tváří jako “normální lidé” a mnohdy mívají se čtenáři výrazně užší vztah. Jejich doporučení pak může být vnímáno jako doporučení kamaráda či známého, kterému čtenář důvěřuje.

Posuďte sami, jak byste vyhodnotili následující situace:

1) Dobrý kamarád vám doporučí restauraci, kde byl na skvělé večeři.
2) Stejný kamarád doporučí stejnou restauraci, ale večeři dostal zdarma a z každého návštěvníka, kterého přivede, inkasuje provizi.

Kamarád to může myslet nastokrát upřímně, ale pokud do rovnice přidáte komerční zájmy, dynamika celé situace se mění. Podobný princip funguje i u blogerů.

Týká se to kosmetických produktů, košil na míru, mobilů, různých doplňků, všeho možného.

Možná je to jen můj problém, ale jako čtenář bych se cítil trochu podveden, proto se osobně snažím vždy jasně napsat, co jsem dostal zdarma. Vzhledem k tomu, že většinu nabídek odmítám, tak toho zatím moc nebylo; jen svetr od Felipe, sako od Suit & Me a košile od Janka (o které jsem ještě ani nenapsal).

Měli bychom se inspirovat situací v USA, kde přesně na tyto případy mají i zákony – tzv. FTC Endorsement Guide, kde je jasně stanoveno, že blogeři musí přiznat vše, co dostali zadarmo. Doporučuji prostudovat tyto FAQ.

Jak si tedy myslím, že by to mělo vypadat u nás?

Naprosto jednoduše. Stačí jen v dobré vůli vždy přiznat vše, co člověk dostal zadarmo. Není to tak těžké, stačí do článku přidat jednu větu.

Tahle jedna věta ale dokáže narovnat vztah mezi blogerem a čtenáři, který mi v tuto chvíli přijde pokřivený.

Co si o tom myslíte? Věděli jste, že blogeři dostávají věci zadarmo? Vadí vám, když se o tom v článku nezmíní?

Nejdříve muž, potom gentleman

Opravdu málokdy se mi stane, že by mě jeden konkrétní článek opravdu zasáhl a naráz mi změnil náhled na určitý problém. Teď se to ovšem podařilo Brettovi McKay článkem You’ve Got to Be a Man, Before You Can Be a Gentleman. Myslím, že se mu podařilo geniálně vystihnout prapůvod výhrad, které mají různí lidé vůči celému “gentlemanskému hnutí”.

Myšlenka je to jednoduchá, nejdříve musíte dospět v Muže, než se z vás stane gentleman. Problém je, že spousta mladých mužů se mnou v čele tuto fázi přeskakuje a snaží se stát gentlemanem – ať už to znamená cokoliv – rovnou. Pozoruji to už delší dobu a nikdy jsem nedokázal pochopit, proč z někoho sálá taková neurčitá mužná síla (nemyslím svaly) a někdo druhý působí slabě a nemužně. Opět, nemluvím o fyzické síle.

Co jsou vlastně ony znaky mužnosti? Nebo jak definovat “správného muže”? Já přejmu pár bodů z výše zmíněného článku, protože i když na něm nemám co vylepšit, rád bych ho alespoň poslal dál.

(Pokračování textu…)

Rozumná cenová hladina oblečení

Pokud nepatříte k hrstce vyvolených s neomezeným rozpočtem, pravděpodobně máte tušení, kolik různé věci stojí. Kolik dáte za chleba, kolik stojí mléko, kolik dovolená v Egyptě, kolik nová oktávka. Zároveň máte v hlavě i určité rozmezí, které určuje, kolik peněz dokážete za danou věc utratit a sami sobě ospravedlnit. Takové rozmezí samozřejmě existuje i u oblečení. A minimálně u mě má pro peněženku takovou nepříjemnou tendenci: neustále se zvyšuje.

Každopádně je zbytečné kritizovat a hodnotit druhé, že utrácejí za něco, co nám přijde zbytečné nebo hloupé. Záleží na pociťované hodnotě, kterou z daného zboží/služby máme. Pokud je hodnota pro nás vyšší, než daná věc stojí, je vše v pořádku.

Druhým důvodem, proč se alespoň u mě cenová hladina oblečení neustále zvedá, je takzvaná hédonická adaptace neboli člověk si hrozně rychle na určitou úroveň zvykne a příště už chce minimálně stejnou, ideálně vyšší. Na druhou stranu mi to v oblasti oblečení nepřijde tak špatné, pokud se tato touha drží v patřičných mezích.

Zastávám názor, že lepší je kupovat si méně věcí, ale kvalitnějších. Pokud už máte pět obleků v základních barvách standardní kvality, místo dalšího stejně kvalitního “na vystřídání” bych si raději trochu našetřil a koupil o něco kvalitnější. Lepší látku, více ručně dělaných detailů, nechat ušít na míru nebo na zakázku.

No, každopádně, to jsem trochu odbočil. Chtěl jsem hlavně někde zaznamenat, kolik mi v tuto chvíli přijde normální dát za určité části oblečení, abych se mohl za rok podívat zpátky a zjistit, kde a jak se moje preference posunuly a jakým směrem. (Pokračování textu…)

Kudy vkročit do světa rámových bot

Boty dělají člověka. A taky hodně snadno zkazí celou snahu, pokud jejich výběr podceníte. Je to velká škoda – na trhu je totiž spousta značek, které nabízejí pěkné rámové boty za přijatelné ceny. Sám jsem při výběru dlouho laboroval a některé značky sám vlastním. Pokud nevíte, kudy do světa rámových boty vstoupit, tento přehled značek, se kterými jsem se zatím setkal, vám může být k užitku.

Meermin

O filozofii značky jsem se už rozepsal v recenzi jejich oxfordek.  Prim nehraje tradice, ale inovace. Část výroby probíhá v Číně, čímž je dosaženo nižší ceny bez obětování kvality materiálu. Jejich boty jsou spíše užší, tvar je velmi elegantní a proporční. I s odstupem několika měsíců bych je doporučil. Za své peníze dostanete elegantní, příjemnou botu, která stárne do krásy. (Pokračování textu…)