Na jižní frontě klid – Pitti Uomo 92

Pitti Uomo je něco jako rodinná oslava – těšíte se (je to přece rodina), ale když už jste ve víru dění, nemůžete se ubránit lehkému zklamání. A takhle se to opakuje každého půl roku. Je sice fajn si připomenout, co mi na našem oboru vlastně učarovalo a vidět to v plné parádě všude kolem sebe. Ale po pár hodinách už to začne být únavné a člověk se zase těší do té naší pražské rámcové normality.

Na Pitti už jsem byl několikrát (šestkrát? Osmkrát?), takže už je to rutina, kterou si snažím zpestřit. Minulý rok jsme letěli malým souukromým letadlem, letos zase bydleli v krásné toskánské venkovské vile s bazénem. Vždycky totiž čekáme s rezervací až na poslední chvíli (ne že by to byla nějaká taktika, prostě nejsme schopní plánovat). Že jsou plné všechny hotely, to je normální. Ale tentokrát byly plné i všechny byty na Airbnb! S tím jsme nepočítali. Ale jako správní podnikatelé jsme udělali (spíš Honza udělal) z překážky příležitost – a rezervovali vilu hodinu od Florencie. Jeli jsme autem, takže doprava nebyla problém. (Pokračování textu…)

Jak se snažím stát mužem

(Tento článek jsem napsal už v listopadu 2016, ale trochu otálel s jeho zveřejněním. Tak jen prosím berte v potaz, že jeho obsah odráží realitu před 5 měsíci.)

Když jsem před rokem v červenci psal o tom, že je nejdříve potřeba být mužem, až pak gentlemanem, myslel jsem to vážně. Ta myšlenka mě zasáhla opravdu hluboko, ale nějakou dobu trvalo, než se začala materializovat i v mém životě. “Stát se mužem” není tak jasně definované jako pravidelně cvičit nebo brzy vstávat, už jenom přesné určení toho, co ta mužnost má obnášet, je problematické. Natož to pak uvést do praxe. Každopádně se o to pokouším a v tomto článku bych se s vámi rád podělil o svou dosavadní cestu.

1. část putování – Vnuknutí z The Art of Manliness

Myšlenku vůbec se vydávat na nějakou pouť za mužností mi vnukl článek na The Art Of Manliness. Skrz něj jsem se proklikal k celé další sérii o maskulinitě, kterou jsem pročetl tam a zpátky, dokonce si i koupil knížku, ze které články vycházely – The Way of Men od Jacka Donovana. Byla to pro mě taková terapie šokem. Teze o ochraně před nepřáteli, souboji s ostatními a vůbec i koncept vítězství (a s tím související porážky) mi byly cizí.

gun-room-books

Odmala u mě převažoval rozum a mírnost oproti síle a mužnosti. Nikdo by o mně asi neřekl, že jsem se projevoval extra jako chlap. Prostě jsem to neměl v krvi. Postupně to ale ve mně zrálo, trvalo to několik měsíců, až se ale všechno začalo skládat dohromady a dávat do pohybu. (Pokračování textu…)

Tradiční shrnutí roku 2016

Už čtyři roky mám tradici na přelomu roku, kdy sepisuji svoje roční shrnutí. Je to pro mě ideální příležitost se trochu ohlédnout a někdy si i vůbec vzpomenout, co se celý rok dělo. Bývám poměrně hodně otevřený, což někdy lidi překvapuje, ale mně to problém nedělá. Popisuju tam nejen osobní život, ale i jak se dařilo Gentleman Store a John & Paul. A když navíc píšu nejen o tom dobrém, ale i špatném jako minulý rok, může to spoustě lidí pomoct a inspirovat je.

Tady na blogu jsem o tom zatím nedával vědět, dávám vždycky odkaz jen na svůj Facebook a Twitter, ale říkal jsem si, že by vás to taky mohlo zajímat. Bývají to populární články, ten z roku 2015 má přes 3000 přečtení. Překvapivě je nepíšu na žádný ze svých blogů, ale na server Medium.com, protože se tam dá text lépe kombinovat s obrázky a výsledek vypadá hodně dobře. Jen jsou pak ta shrnutí pro ostatní hůř dohledatelné, tak je musím sdílet i přes ostatní kanály.

(Prozatím) všechna roční shrnutí:

(Je hrozně vtipné sledovat ten meziroční vývoj. I pro mě.)

 

Jak jsme vyráběli tašku

Vyrábět vlastní výrobky je krásné. Nemusíte se limitovat nabídkou jiných značek, všechno si navrhnete a vyrobíte přesně tak, jak chcete a jak je to podle vás správně. Tedy alespoň teoreticky. V praxi samozřejmě narazíte na spoustu technologických a hlavně ekonomických omezení, se kterými se musíte vypořádat. To se nám stalo i při výrobě kožených tašek. Ale nepředbíhejme.

11925838_1063695533665447_1728799114_n

Pořádnou příruční koženou tašku na notebook beru jako základní výbavu každého městského muže. Moje první pořádná byla od Jack Russell Maletier, kterou jsem dostal k Vánocům asi v roce 2012 a od té doby jsem ji téměř bez přestání nosil. Sloužila dobře, jen držadla nevydržela denní nápor a trochu se potrhala. Od té doby se ale trochu změnily mé preference a nedokázal jsem na českém trhu najít žádnou tašku, která by mi vyhovovala a nestála přehnaně moc. Tak jsme si s Honzou řekli, že si ji vyrobíme.

Měli jsme základní představu, jak by taková ideální taška měla vypadat.

1) Pevná konstrukce. Obě naše tašky (moje od Jack Russell Malletier a Honzova od Blažka) mají téměř totožnou konstrukci a jsou dost měkké, takže když do nich cokoliv dáte, různě se boulí a nedrží dobře tvar. To jsme chtěli změnit a vyrobit tašku, jejíž stěny by byly dost pevné a působily bytelně.

img_4576

2) Kvalitní kůže. Většina tašek na trhu, které by přicházely v úvahu, je z kůže Saffiano. Sice vypadá déle jako nová, ale zase nezískává postupem času žádnou patinu. Uvažovali jsme o hlazenici, ale skončili jsme u nappy, která je na omak super příjemná a zároveň získá i lehkou patinu.

img_4582

3) Decentní logo. Sice jsme sami proti sobě, protože si tím nebudeme dělat reklamu, ale nemáme rádi křiklavá loga. Na našich taškách je proto logo John & Paul jen lehce vyražené z jedné strany, téměř neznatelné.

img_4590

4) Rozumná cena. Chceme vyrábět věci s co nejlepším poměrem kvalita/cena. Toho se držíme i u tašek. Bohužel jsme nebyli schopní z výrobně-ekonomických důvodů vyrobit tašku z prodejní cenou mezi 3–6 tisíci, kde je v nabídce velká mezera, ale snažili jsme se ji udržet v rozumné míře. Bohužel kvalitní kůže a česká výroba něco stojí, takže jsme skončili na ceně 7 990 Kč. Za tuto cenu ale nevíme o lepší tašce.

5) Jednoduchý a čistý design. Na začátku jsme na tašce chtěli mít úchytky na noviny, držadlo kufru a další fíčury, ale postupně jsem jich většinu odstranili. Zůstala pouze jedna vnější kapsa na zip a jednoduché vnitřní uspořádání. Vše, co nebylo nezbytně nutné, šlo pryč.

img_4551

6) Popruh extra. Nezdá se to, ale značnou částí ceny tašky je popruh, který ale část zákazníků (jako já) nikdy nevyužije, přesto za něj zaplatí. Proto jsme se rozhodli úměrně snížit základní cenu tašky a popruh přidat jen za příplatek v ceně nákladů na jeho výrobu. To nám přijde nejvíc fér.

S těmito zásadami jsme tedy začali na projektu kožené tašky v září 2015 pracovat. Přes 2 prototypy a spoustu ladění detailů máme konečně první várku na skladě a můžeme se o ni s vámi podělit.

img_4534

Na výsledné tašky v 5 různých barvách se můžete podívat na Gentleman Store.

Mám z tašek upřímnou radost, po košilích je to další produkt pod značkou John & Paul ve skvělé kvalitě za dobrou cenu, pod který se hrdě podepíšu a s radostí ho budu prodávat.

V sekci kožených tašek samozřejmě neskončíme jen u jednoho modelu, jako další chystáme menší a tenčí slim tašku, do které se přesně vejde 13″ notebook. Cenově bychom se chtěli dostat k šesti tisícům korun. Pak přijdou na řadu weekendery. A pak se uvidí.

Z iPhonu na Alcatel aneb Cesta tam a zase zpátky

Představte si ten nejlevnější a nejhloupější telefon, který jde dnes koupit. Stojí 400 Kč a vyrábí ho Alcatel. Tak přesně ten jsem používal poslední 2 měsíce. A byly to nejlepší 2 měsíce za hodně dlouhou dobu.

Můj první iPhone byl 3G. Pak jsem měl čtyřku, pak pětku. To je nějakých zhruba 6 let, stokrát denně, každý den. Až jsem si vypěstoval solidní závislost. Taková ta klasika – usínáte s ním, probouzíte se s ním, vytahujete ho z kapsy v každou volnou minutu každého dne.

A i když se občas objeví článek, ve kterém autor nadšeně evangelisticky píše o tom, jak je to super obejít se bez iPhonu, jak se vzdal internetu nebo sociálních médií, s trochou skepse si říkáte, že to přece nemůže být zas tak super. Vždyť se přece nic neděje. Notifikace sem, notifikace tam. Aspoň jsem v obraze.

Ale děje se toho hodně. (Pokračování textu…)

Recenze LG Styleru – parního osvěžovače oděvů

Většinu nabídek na všemožné recenze a spolupráce se mi úspěšně daří odmítat. Přijímám jen ty, které mi dávají smysl a vidím v nich přínos i pro vás, třeba ve formě zajímavého článku. A tak jsem se nabídku firmy LG na zapůjčení parního osvěžovače oděvů LG Styler rozhodl přijmout.

Zpočátku jsem byl skeptický, protože mi nebylo úplně jasné jeho využití a smysl, ale postupem času mi víc a víc přirůstal k srdci. Ve spolupráci s Petrem Honcem, který má svůj Youtube kanál Gentleboy, jsem natočil i video recenzi Styleru, takže se můžete podívat.

Co to vlastně je?

petrhonc_img_9641-copyOficiálně je LG Styler parní osvěžovač oděvů, což je ale kategorie spotřebičů, kterou málokdo zná nebo vlastní. Zatím se prodává spíše v Americe, Japonsku a na pár dalších trzích – Česká republika je z těch, kde ho lze pořídit, zřejmě tím nejmenším. Zkušenost s něčím podobným budou mít zejména lidé často cestující po hotelích, kde se nacházejí tzv. “trouser pressy” od firmy Corby, nebo nově i LG Stylery. Na Facebooku psal Pavel Plička, že už se s ním dokonce potkal v Kanadě.

Jednoduše řečeno je to spotřebič velikosti užší ledničky, do kterého vložíte oblečení a on vám ho pomocí horké páry osvěží, provoní a narovná. Kromě toho má také program pro důkladnou dezinfekci, což ocení alergici a lidé s vysokými nároky na hygienu. (Pokračování textu…)

7 věcí, které jsem se naučil na moři

Než si na všechno přicházet sám, je mnohem lepší najít si dobrého učitele. Už pětkrát jsem byl v Chorvatsku na plachetnici (3x jako kapitán), ale cítil jsem, že mám ještě velké mezery ve svých jachtařských schopnostech. Také jsem se chtěl podívat i do jiných moří, ale sám jsem si ještě netroufal. Pár měsíců jsem tedy sledoval stránku na Facebooku, kde lidé shánějí posádku pro své plavby, až mě zaujala plavba okolo Evropy, kterou právě uskutečňuje Pavel Polák na své lodi Torpedo.

Pouze na základě článku jsem napsal do redakce, která mi dala kontakt přímo na Pavla a vlastně naslepo jsme se domluvili, že se k němu v Itálii přidám na jedno- až dvoutýdenní plavbu. Na lodi jsme spolu jako před tím neznámí lidé strávili 10 dní, dokonce bez nějaké větší ponorkové nemoci. A spoustu jsem se toho od něho naučil.

1) Generace W všechno opraví

Naše jediná společná fotka. Sluchátka mám kolem krku, protože už se mi nevešly do tašky.
Naše jediná společná fotka při odjezdu. Sluchátka mám kolem krku, protože už se mi nevešly do tašky.

Pojem “generace W” znám z článku na Priglu, který je neskutečně vtipný a trefný, doporučuji přečíst.

“Generaci W poznáte podle toho, že neřeší pičoviny, nebojí se šáhnout na práci ani – bez zeptání – na ženskej zadek a pokud se doma posere pračka, tak jde a opraví ji.” – Prigl

Ve zkratce jde o generaci dnešních padesátníků až šedesátníků, u které je oproti dnešním rachitickým hipstrům ještě všechno v pořádku. Vím o sobě, že moc neumím pracovat rukama, a vnímám to jako slabinu, ale zatím jsem neměl moc šanci a potřebu s tím něco dělat. Když můžu, tak alespoň pomáhám nebo sleduji ostatní, jak něco opravují nebo vyrábějí.

Při dlouhé plavbě na lodi je to ale velký handicap. Není možné s každou drobností jezdit do přístavu, poruchy se musí opravit co nejdřív. Za jízdy se nám rozbily 3 věci – natrhla se hlavní plachta, utrhnul její vrchní vodič a na tři části rozlomil šroub uchycení motoru k lodi. Na všechno byl Pavel připraven a dokázal opravit – plachtu zašil, vodič nahradil, šroub vyměnil za silnější. Já bych na to dokázal jen hloupě koukat a googlit. (Pokračování textu…)

Recenze bot FriendlySuits design by Lawart

Český obuvní rybníček není příliš rozsáhlý – Loake, Barker a pak dlouho nic. Poměrně nedávno se k nim přidali i FriendlySuits, kteří se jinak specializují na šití obleků a košil na míru. Ve spolupráci s předním zakázkovým ševcem Erikem Martinem Lawartem, který se postaral o kopyta a design, a portugalskou výrobou (kvůli kvalitě a objemu) přinesli na trh zbrusu nové boty. Zatím ve dvou základních modelech (oxford a derby), v několika barevných variantách, s možností individuální patinace.

IMG_6268Před několika měsíci mě oslovil Kryštof Kodl s nabídkou recenzního páru. Po pravdě jsem nevěřil, že dokážu napsat nezávislou recenzi, která bude i dostatečně pozitivní. Z prostého důvodu – moc se mi nelíbil jejich design. Doposud jsem dával přednost typicky anglickým tvarům s kulatější špičkou a menší mírou elegance a švihu, tedy tak zhruba značce Loake a ostatní britské klasice. To bylo ale před tím, než jsem boty od FriendlySuits vůbec viděl naživo a měl je na noze.

IMG_6276Na recenzi jsem si vybral oxfordky v čokoládové barvě s pálenou špičkou za 8 490 Kč, které mi typově v botníku chyběly. Při prvním nazutí stále působily nezvykle – kvůli delší špičce. Příliš jsem se v nich necítil, ale řekl jsem si, že to zkusím. Uběhlo pár dní, měl jsem je několikrát na sobě a můj názor se naprosto otočil.

Jsou to nejhezčí a zároveň nejlépe padnoucí boty, které mám. (Pokračování textu…)

Úpravy konfekčního oblečení: co, kde, za kolik?

Tailor´s_shop_-_Werkstatt_2

Můžou vám ušetřit spoustu peněz – to když je srovnáváte se šitím na míru. Můžou vám zachránit váš oblíbený kousek oblečení – to když už dva měsíce jíte jenom salát a oblek začíná být trošku volnější. Nebo díky nim prostě budete vypadat o něco líp. Vědět, co jde upravit a jak velký to bude problém ještě před samotným nákupem, to se vážně hodí. Mluvím ze zkušenosti.

1) Co byste si měli opravit doma

Nebuďme na sebe přehnaně nároční, ale na přišití knoflíku není ani švadlena, ani maminka potřeba. To tak pro začátek.

2) Co upraví skoro každá švadlena

Mezi nejběžnější úpravy, za které nezaplatíte jmění a které zvládne leckdo, patří:

  • zkrácení kalhot
  • vyštíhlení košile
  • zkrácení délky saka (bez podšívky)
  • zkrácení rukávů u saka (s nefukčními knoflíky)
  • drobné vyštíhlení kalhot.

Všechny vyjmenované už mi prováděli na Flóře – čekací doba byla pokaždé do týdne, cena jednotlivého úkonu řádově mezi 200-300 Kč. (Pokračování textu…)