Reportáže

Na jižní frontě klid – Pitti Uomo 92

Pitti Uomo je něco jako rodinná oslava – těšíte se (je to přece rodina), ale když už jste ve víru dění, nemůžete se ubránit lehkému zklamání. A takhle se to opakuje každého půl roku. Je sice fajn si připomenout, co mi na našem oboru vlastně učarovalo a vidět to v plné parádě všude kolem sebe. Ale po pár hodinách už to začne být únavné a člověk se zase těší do té naší pražské rámcové normality.

Na Pitti už jsem byl několikrát (šestkrát? Osmkrát?), takže už je to rutina, kterou si snažím zpestřit. Minulý rok jsme letěli malým souukromým letadlem, letos zase bydleli v krásné toskánské venkovské vile s bazénem. Vždycky totiž čekáme s rezervací až na poslední chvíli (ne že by to byla nějaká taktika, prostě nejsme schopní plánovat). Že jsou plné všechny hotely, to je normální. Ale tentokrát byly plné i všechny byty na Airbnb! S tím jsme nepočítali. Ale jako správní podnikatelé jsme udělali (spíš Honza udělal) z překážky příležitost – a rezervovali vilu hodinu od Florencie. Jeli jsme autem, takže doprava nebyla problém. (Pokračování textu…)

7 věcí, které jsem se naučil na moři

Než si na všechno přicházet sám, je mnohem lepší najít si dobrého učitele. Už pětkrát jsem byl v Chorvatsku na plachetnici (3x jako kapitán), ale cítil jsem, že mám ještě velké mezery ve svých jachtařských schopnostech. Také jsem se chtěl podívat i do jiných moří, ale sám jsem si ještě netroufal. Pár měsíců jsem tedy sledoval stránku na Facebooku, kde lidé shánějí posádku pro své plavby, až mě zaujala plavba okolo Evropy, kterou právě uskutečňuje Pavel Polák na své lodi Torpedo.

Pouze na základě článku jsem napsal do redakce, která mi dala kontakt přímo na Pavla a vlastně naslepo jsme se domluvili, že se k němu v Itálii přidám na jedno- až dvoutýdenní plavbu. Na lodi jsme spolu jako před tím neznámí lidé strávili 10 dní, dokonce bez nějaké větší ponorkové nemoci. A spoustu jsem se toho od něho naučil.

1) Generace W všechno opraví

Naše jediná společná fotka. Sluchátka mám kolem krku, protože už se mi nevešly do tašky.
Naše jediná společná fotka při odjezdu. Sluchátka mám kolem krku, protože už se mi nevešly do tašky.

Pojem “generace W” znám z článku na Priglu, který je neskutečně vtipný a trefný, doporučuji přečíst.

“Generaci W poznáte podle toho, že neřeší pičoviny, nebojí se šáhnout na práci ani – bez zeptání – na ženskej zadek a pokud se doma posere pračka, tak jde a opraví ji.” – Prigl

Ve zkratce jde o generaci dnešních padesátníků až šedesátníků, u které je oproti dnešním rachitickým hipstrům ještě všechno v pořádku. Vím o sobě, že moc neumím pracovat rukama, a vnímám to jako slabinu, ale zatím jsem neměl moc šanci a potřebu s tím něco dělat. Když můžu, tak alespoň pomáhám nebo sleduji ostatní, jak něco opravují nebo vyrábějí.

Při dlouhé plavbě na lodi je to ale velký handicap. Není možné s každou drobností jezdit do přístavu, poruchy se musí opravit co nejdřív. Za jízdy se nám rozbily 3 věci – natrhla se hlavní plachta, utrhnul její vrchní vodič a na tři části rozlomil šroub uchycení motoru k lodi. Na všechno byl Pavel připraven a dokázal opravit – plachtu zašil, vodič nahradil, šroub vyměnil za silnější. Já bych na to dokázal jen hloupě koukat a googlit. (Pokračování textu…)

La Sartoria: Ostrůvek stylu na Starém Městě

Tento článek byl původně psán pro web Muži v Česku. Se svolením ho publikuji zde.

O malém obchodu na Starém Městě s italským názvem La Sartoria jsem se dozvěděl při rozhovoru s Česlavem Jarošem, který mi doporučil, abych se tam stavil. Že určitě nebudu litovat. Až do té doby jsem o něm nevěděl. Na internetu jsem dohledal pouze malou facebookovou stránku, ale nic víc. (Od té doby už spustili webové stránky). Podle adresy (Haštalská 9) jsem se trochu bál, aby se nejednalo o jeden z hodně posh podniků, ale realita byla úplně jiná.

IMG_8741_webObchod vedou manželé Vaculínovi, kteří jsou jako nebe a dudy. Milou, klidnou a přívětivou paní Dagmar doplňuje manžel Oldřich, kterému kvůli jeho bujné záplavě šedivých vlasů a temperamentu nevěříte české občanství. Jak jsme se dozvěděli od jeho manželky, má svou hlavu – když jsme přišli na rozhovor, tak zrovna “štrajkoval” a rovnou odcházel. Ale když se těsně před koncem vrátil, přidal k dobru pár historek.

Celý rozhovor jsem tedy vedl s paní Vaculínovou, která nám vyprávěla o svých začátcích: “Když jsem s tím začala, byly tady na šití na míru asi dvě velké firmy a pak Jacky ze Suit & Me. A když jsme s tím přišli my, spousta lidí vůbec netušila, která bije. Nevěřili, že se to šije v Itálii, měří tady a že přijde hotová věc. Spoustu lidí jsme museli přesvědčovat. Jak jsem v tom byla nováček, nebyla jsem si úplně jistá v kramflecích. Ale právě z té doby mi zákazníci zůstali.” (Pokračování textu…)

Jak se šijí košile na míru

Na cestě na Pitti Uomo 87 jsme se seznámili s Kubou Koutným z české firmy Janek, která se zabývá výrobou košil na míru. Pozval nás na exkurzi do jejich výroby, abychom viděli, jak kvalitní košile se dají v Čechách vyrábět a podali o tom zprávu světu. Tady je.

firma_imagePo třech hodinách vlakem a a necelé hodině cesty autem jsem konečně dorazil do Rožnova pod Radhoštěm, kde se nachází většina výroby. Na první pohled mě překvapila reprezentativnost prostor – výroba se nachází v příjemné moderní budově, všude čisto a spousta světla. Ne že bych byl v tomto oboru expert, ale podle čistoty a vzhledu prostor lze velmi dobře posoudit kvalitu výsledného výrobku. Respektive je vidět, že tady si někdo dává záležet a není mu nic lhostejné.

Zaměstnanců je celkem 85, z toho 75 ve výrobě na 4 pracovištích: na jednom se připravují střihy, na druhém se stříhá látka, na třetím se dělají výšivky a na čtvrtém se vše sešívá dohromady.

Krok první: Výroba střihu

TPV
Software pro tvorbu střihu a ohromná tiskárna.

Košile na míru se od těch konfekčních liší v tom, že na každou košili je potřeba vyrobit unikátní střih. V Jankovi se o to stará speciální software, do kterého se zadávají míry konkrétního zákazníka a další úpravy zjištěné při měření – pokleslá ramena, jedna paže delší než druhá atd. Na základě vstupu program vytvoří střih, který se na velké tiskárně vytiskne na papír a ručně nastříhá.

imag_photo_striharnaDalo by se říct, že střih je naprosto klíčový krok, protože chyba ve střihu už se v pozdějších fázích výroby nedá nijak napravit. Tolerance rozměrů hotové košile je přibližně +- 1 cm, pro různé části košile je různá. (Pokračování textu…)

Slavnostní otevření Uomo Napoletano

Zdroj: http://blog.uomonapoletano.cz/
Zdroj: http://blog.uomonapoletano.cz/

Že jsme na tom u nás s obchody s pánskou módou špatně, je známá věc. Situace se ale začíná postupnými krůčky zlepšovat – jedním takovým krůčkem je i otevření nového butiku s italskou, převážně neapolskou, pánskou módou.

_MG_8666Slavnostní otevření proběhlo již 27. listopadu, ale přes předvánoční shon jsem o něm ještě nestihl napsat. Přiznám se, že si na podobné akce příliš nepotrpím. Někoho baví samotná vznešená atmosféra a přítomnost fotografů, mě spíše zajímá smysluplná konverzace, které ale přes svou smělost nejsem schopen se zcela neznámými lidmi. (Pokračování textu…)

Jaké bylo zimní Pitti Uomo 87

DSC_0768
Zdroj: JANEK

Letošní zimní Pitti Uomo pro mě bylo v lecčem nové – poprvé jsem byl na Pitti v zimě a poprvé také sám za sebe. Jeli jsme s kolegou Honzou z John & Paul shánět nové dodavatele a samozřejmě koukat kolem sebe. Je to zajímavé, ale i když kolem sebe vidíte nejvyšší koncentraci skvěle oblečených mužů, po chvilce se přehltíte a vlastně i trochu začnete nudit.

Vyfoť, nebo budeš vyfocen

DSC_0495
Zdroj: JANEK

Že je Pitti přehlídka toho nejlepšího, Italové to umějí a my ne, jste už asi slyšeli jinde. Při první návštěvě si zde vážně člověk připadá jak v Jiříkově vidění, podruhé už ví, co čekat, potřetí už víceméně řeší jen to, kvůli čemu přijel. Trochu vám přiblížím, jak to tam vypadá. (Pokračování textu…)

Galard už i v Praze: reportáž ze slavnostního otevření

Jak psal v minulém článku pan Kučera, v oblasti pánské módy se toho děje čím dál tím více. A to je jedině dobře. Poslední novinkou je, že se nám do Prahy nanominovala původně brněnská firma Galard pod vedením Stanislava Gálika, která se zabývá zejména šitím na míru – od košil, přes obleky až po džíny. K tomu boty Loake a všemožné doplňky.IMG_1623

Ve čtvrtek 15. května se konalo slavnostní otevření první pražské pobočky (pravděpodobně není poslední) Galard v nových prostorách ve Vyskočilově ulici kousek od BB Centra a Brumlovky. Již z polohy, která je daleko od všech nákupních center, ale o to blíž velkým kancelářským komplexům, je poznat rozdíl oproti běžným obchodům.

Stanislav Gálik s vedoucí pražského obchodu.
Stanislav Gálik s vedoucí pražského obchodu.

(Pokračování textu…)

Nová kolekce Church’s v Classic Shoes

Minulý čtvrtek jsem se na poslední chvíli rozhodnul jít na kombinovanou akci pořádanou v Classic Shoes – představení nové kolekce Church’s a Leo Macenauera. A nelitoval jsem.

Nutno říct, že u podobných akcí jde především o dobrou společnost a konverzaci; té bylo dostatek. Nejsem úplně společensky smělý člověk, ale celý večer jsem se dobře bavil. Ať už s Michalem Kučerou (majitel Classic Shoes), Erikem Martinem Lawartem (potykali jsme si), nebo jeho dámským doprovodem.

Ale už k samotným produktům…

IMG_1296
Letní šály Leo Macenauera si můžete v Classic Shoes stále zakoupit (minimálně měsíc). Za 990 Kč.
IMG_1295Stejně tak novou kolekci barevných ponožek – 190 Kč/pár.

Church's Sahara

Church’s Sahara. Jak jinak taky desert boots pojmenovat?

(Pokračování textu…)