V oblečení mám rád autenticitu. Vždycky mě to více přitahovalo k nenápadným věcem dokonale plnícím svůj účel, které si na nic nehrají. V současné době, kdy módě dominují kousky bez duše, bez historie, vyrobené anonymně a s minimálními náklady, jsou pro mě autentické výrobky nadějí, že svět je ještě v pořádku a stále existuje dostatek lidí, kteří smýšlejí podobně jako …
Dlouhou dobu jsem neměl žádnou oblíbenou bundu na jaro. Minulý rok jsem si (teprve!) pořídil klasický trenčkot, ale ten je poměrně dlouhý a dost formální. Pokukoval jsem po jednoduchý bundách typu bomber na zip, ale ty jsou zase moc zprofanované. Má je prostě každý. Až jsem jednou klasicky brouzdal na Suitsupply a objevil tzv. „shirt jacket“. Shirt jacket se jmenuje …
Začal jsem se nudit. Roky jsem všem doporučoval, ať se drží bílé a modré, příliš neexperimentují, že to vypadá nejlépe. A ono vypadá. Pro začátek. Ale po chvíli (nebo pár letech) to začne nudit. Tak jsem si koupil zelené sako.
Firmě Janek fandím, to jste si mohli všimnout z článku o výrobě košil na míru a o tom, jak poznat jejich kvalitu. Byl jsem se i krátce podívat na focení jejich kampaně na podzim a zimu s Robinem Berym, což je můj další kamarád. Z toho pohledu bych mohl být zaujatý, ale zkrátka si myslím, že výsledek je skvělý.
Janek je poměrně konzervativní značka, šije hlavně košile a obleky na míru, z čehož vyplývá i její cílová skupina. Přesto se jim ale povedlo nafotit velice nositelné a přesto nijak nudné outfity, které jsou v principu konzervativní, ale na naše poměry nadstandardní. Vybral jsem několik fotek z jejich kampaně #bezkonfekce a zkusím je trochu okomentovat, podobně jako jsem to udělal u Drake’s.
Mít sídlo na Moravě má i svoji výhodu – krásnou přírodu. I když obleky se většinou fotí v městském nebo business prostředí, mám mnohem radši přírodní scenérii.
Kromě hnědého obleku, který se k podzimu a spadanému listí přímo nabízí si všimněte i dobře zkombinované denimové košile, která je teď v kurzu. (Pokračování textu…)
Že je Drake’s moje oblíbená značka, jste se už dočetli. Dnes mám pro vás několik fotek z jejich podzimního lookbooku. Neskutečně mě baví a skvěle vyjadřují, jak si představuji podzimní oblečení.
Tmavě hnědé sako, středně šedé kalhoty a košile podobná našemu Klementovi. A pro oživení celku kapesníček s oranžovým okrajem.
Na mně by šála tolik nevyzněla, ale zde souzní s modelovými vousy a barvou pleti.
Zimním čepicím se vyhýbám jako čert kříži, ale tuto červenou s barevnými flíčky bych překousnul. Na fotce vpravo je takový signature look Drake’s – propínací kardigan pod sakem. Běžný smrtelník jen musí dát pozor, aby nevypadal příliš nedbale. (Pokračování textu…)
Frank Underwood je postavou z výborného seriálu House of Cards. Jeho role se s bravurou zhostil Kevin Spacey. Pokud ještě nesledujete, vřele doporučuji začít.
Prezident, který perfektně ovládá svůj šatník. Příjemná představa, že? Jakkoliv je jižanský demokrat Frank Underwood ve svých metodách trochu neortodoxní, jednu věc mu upřít nejde. Jeho styl je v mnoha ohledech učebnicový. Pojďme si říct, co dělá tak dobře.
1) Přemýšlí při výběru košile
Dobře si uvědomuje, že má kulatý obličej a krátký krk. Proto volí protáhlé límce se sevřenými špičkami, které tuto estetickou nedokonalost vyrovnávají. Přidává mu to na vážnosti, vypadá seriózně a na krk se mu nikdo ani nepodívá.
2) Je věrný britské módě
Výhradně nosí Burberry. S jedinou výjimkou – občas totiž sáhne po obleku Ralph Lauren. Zajímavý je v tomto ohledu jeho přerod. K luxusnímu Burberry se totiž přiklonil až potom, co vstoupil do Bílého domu. (Pokračování textu…)
To, že budu u Peaky Blinders napnutý jako kšandy, jsem vytušil hned na začátku. Nečekal jsem ale, že by mě tento projekt televize BBC mohl zaujmout i díky perfektně zpracovaným kostýmům. Pokochejte se spolu se mnou.
Seriál Peaky Blinders vypráví příběh vzestupu stejnojmenného birminghamského gangu po první světové válce. Právě vzestup a společenské postavení klanu Shelbyových jsou reprezentovány zvoleným oblečením. Průmyslový Birmingham totiž tehdy jen těžko mohl být považován za místo, kde by perfektně padnoucí obleky byly na denním pořádku.
Málokdy se mi stane, že bych šel dobrovolně na „ártový“ film do kina Aero a odcházel nadšen. Stejně tak bych si nepomyslel, že jedním z důvodů budou nádherné kostýmy. Už před více než rokem se mi to přihodilo s filmem La Grande Bellezza neboli Velká nádhera.
Název dává tušit, že film bude spíše opulentní vizuální nádherou než osudovým dramatem. Není to určitě film pro každého, musíte na něj být správně naladěni, ale mně přirostl k srdci jako málokterý. (Pokračování textu…)