Nezařazené

Tradiční shrnutí roku 2018

Už šest let mám tradici na přelomu roku, kdy sepisuji svoje roční shrnutí. Je to pro mě ideální příležitost se trochu ohlédnout a někdy si i vůbec vzpomenout, co se celý rok dělo. Bývám poměrně hodně otevřený, což někdy lidi překvapuje, ale mně to problém nedělá. Pro letošek jsem udělal mírné změny, přidal sekci Vzdělání, nepsal tolik o osobním (partnerském) …

5 chyb, kvůli kterým jsem přišel o desítky tisíc

Jedním ze znaků dospělého muže by měla být všeobjímající soběstačnost. Tedy schopnosti uživit se, žít sám, vyprat si, vyžehlit si, uvařit si a poradit si ve většině situací. Jednou ze složek soběstačnosti je mít pod kontrolou vlastní finance. A v tom jsem nadělal spoustu chyb, o které bych se s vámi rád podělil, abyste se jich v ideálním případě mohli vyvarovat.

1) Žít si nad poměry

To je největší prohřešek, který se zároveň nejhůř napravuje. U mě to bylo z několika příčin:

a) Měl jsem starší a úspěšnější přítelkyni, které jsem se chtěl vyrovnat. Po svém otci zastávám možná hloupé přesvědčení, že ve vztahu by měl muž vydělávat víc peněz než žena.1 Proto jsem měl alespoň potřebu vydělávat více peněz. Problém byl v tom, že při budování firmy se vynaložený čas zhodnotí až za nějakou dobu a neexistuje tam přímá úměra odvedené práce a měsíčního příjmu. V začátcích bohužel, později bohudík.2

b) Cítil jsem jistý tlak na to kupovat si nové a nové věci, abych měl o čem psát na blogu. Problém psaní o pánské módě je v tom, že si s teorií nevystačíte donekonečna. Důležitá je praxe a tu získáte nejčastěji kupováním si věcí a jejich nošením, což dost leze do peněz. Toto přesvědčení mě naštěstí opustilo poměrně brzy.

c) Poměřoval jsem se se staršími lidmi a kvůli tomu jsem se odpoutal od toho, co je v mém věku normální. Není to Café Savoy, je to menza. Jakkoliv může být poměřování se se staršími lidmi přínosné a motivační, v oblasti životního stylu to dobrá strategie není. Jde o drobnosti, které se nasčítají. Třeba o stravování se v restauracích místo vaření si doma a ježdění Uberem místo tramvají.

d) Myslel jsem si, že na to mám. To souvisí s dalším bodem – jednoduše jsem zavíral oči nad tím, jaký je můj skutečný měsíční příjem a jaké mám výdaje.

2) Nepřehledné účty a zavírání očí

Pokud máte jeden bankovní účet a stálý měsíční příjem, je situace poměrně jednoduchá. Já měl bankovní účty dva, kreditní kartu a navíc kontokorenty. V začátcích jsem ještě směšoval osobní a firemní peníze, takže výsledkem bylo totální babylonské zmatení účtů. Neměl jsem absolutně přehled o tom, jaké jsou mé měsíční příjmy a výdaje. Tušil jsem, že výdaje budou zřejmě vyšší, ale nevěděl jsem přesně o kolik a raději před tím zavíral oči.

3) Půjčování si na spotřebu

Klasická past na nižší a střední třídu, do které jsem se bohužel chytil také. Na mou obranu: nepůjčil jsem si čistě na spotřebu, ale část úvěru, který jsem si vzal, jsem použil na spotřebu a část na podnikání. Půjčovat si na spotřebu je opravdu největší hloupost, která může být, a vykrystalizované myšlení typu “mám na to nárok”. Samozřejmě bolí si přiznat, že na něco člověk nemá. Prostě nemá. Když jsme z každé strany živeni představami, že stačí chtít a můžeme mít cokoli, ale není to tak. Z této kognitivní disonance, neboli rozdílu mezi našimi představami a realitou, plyne spousta problémů.

4) Využívání kreditky

Říká se, že kreditka je dobrý sluha, ale zlý pán. Dovolím si oponovat: v našich podmínkách není ani příliš dobrým sluhou. Nedá se na ni dost dobře sbírat nic natolik hodnotného jako třeba míle do věrnostních programů aerolinek, maximálně ušetříte pár korun měsíčně. To se samozřejmě může hodit, ale riziko s nimi spojené je příliš vysoké. Pokud nejste hyper-asketické povahy, není důvod vystavovat se takovému pokušení.

Princip kreditní karty nemusí být každému známý, proto krátce vysvětlím: kreditní karta je forma úvěru od banky s určitým rámcem. Ideálně by měla fungovat tak, že během měsíce platíte místo své debetní karty (která čerpá peníze z vašeho účtu) kreditní kartou (tedy používáte peníze banky, půjčujete si). Pokud vyčerpanou částku za daný měsíc uhradíte v rámci tzv. “bezúročného období” (např. 21 dní), neplatíte nic a můžete těžit z výhod – např. slevy u obchodníků, vrácení % z nákupů a podobně.

Problém nastává, pokud celou částku v bezúročném období nesplatíte. To se může stát snadno: podlehnete pokušení a koupíte si o boty víc (protože můžete!), máte nenadálé výdaje, důvodů je spousta. V takovém případě začínáte z vyčerpané částky platit úroky klidně ve výši 20 % p.a. To je dost.

Když se včas vzpamatujete a kreditku doplatíte, škody nejsou tak velké, ale když měsíc za měsícem klesáte stále hlouběji, už se nemusíte vyhrabat ven. Z minimální splátky pak klidně polovina padne jen na úroky.

5) Nevyjednávání

Od přírody nejsem úplně podnikatelský typ. Proto je ohromné štěstí, že jsem se spojil s Honzou Moravčíkem, který naší dvojici podnikatelské schopnosti dodává. Má na starosti veškeré vyjednávání s dodavateli, které nám už ušetřilo/vydělalo desítky tisíc korun.

Bonus: Co se mi povedlo

Z jedné věci ohledně svých financí přeci jen radost mám. Zejména na Honzův popud se mi podařilo kompletně oddělit osobní a firemní peníze, což může znít jako samozřejmost, ale pro mě nebyla. Už více než rok proto máme jasně dohodnuto, jaké částky si měsíčně budeme vyplácet (a nejsou to žádné závratné sumy), abychom firmě umožnili co nejrychleji růst. Někdy proto v nadsázce říkám, že já jsem na tom finančně špatně, ale firma skvěle.

Další zdroje o osobních financích:

  1. Pouze v rámci vztahu, samozřejmě. Za stejnou práci by měla náležet stejná odměna bez ohledu na pohlaví. V tomto jsem docela feminista. []
  2. Pokud dosáhnete dostatečně velké páky (leverage), má vaše hodina práce mnohem větší cenu než v rámci zaměstnání. Takové úrovně ale není vůbec jednoduché dosáhnout. Proto i když jsem pracoval tvrdě, v měsíčním příjmu se to téměř neodrazilo a zbylo tak jen utrácení. []

Uhlí, dostihy a kulaté límce

Zdroj: http://www.stephaniecollie.com/
Zdroj: http://www.stephaniecollie.com/

To, že budu u Peaky Blinders napnutý jako kšandy, jsem vytušil hned na začátku. Nečekal jsem ale, že by mě tento projekt televize BBC mohl zaujmout i díky perfektně zpracovaným kostýmům. Pokochejte se spolu se mnou.

uktv-peaky-blinders-s02-e01

Seriál Peaky Blinders vypráví příběh vzestupu stejnojmenného birminghamského gangu po první světové válce. Právě vzestup a společenské postavení klanu Shelbyových jsou reprezentovány zvoleným oblečením. Průmyslový Birmingham totiž tehdy jen těžko mohl být považován za místo, kde by perfektně padnoucí obleky byly na denním pořádku.

7117973-low-e1413471692336

Peaky-Blinders-1

(Pokračování textu…)

Drake’s: Kravata a kapesníček

Zdroj: Drake's Diary
Zdroj: Drake’s Diary

Asi nebudu jediný, kdo má sny, které se nějak dotýkají klasického stylu. Může to být oblek na zakázku, boty na míru, trenčkot od Burberry nebo cokoliv jiného. Jedním z mých snů bylo pořídit si kravatu a kapesníček od anglické značky Drake’s, které jsem zcela propadl, to říkám raději úvodem.

Michael Drake - zakladatel Drake's
Michael Drake – zakladatel Drake’s

Ani nevím, co je toho důvodem. Asi se mi líbí celá její estetika a filozofie – klasický britský styl s důrazem na kvalitu a inovativní design kravat a kapesníčků. Ještě jsem nenarazil na produkt s logem Drake’s, který by se mi nelíbil, nebo bych považoval za nevkusný. (Pokračování textu…)

7 věcí, které byste měli vědět před nákupem košile

7 věcí, které byste měli vědět před

Při nákupu prvních košil jsem stejně jako většina z Vás udělal řadu chyb. Zvolil jsem hutný materiál, ve kterém mi nebylo moc příjemně, nevhodně jsem zvolil límec, zapínání na knoflíky nebyla u mé první košile pro formální příležitosti také nejlepší volba. Dovolil jsem si na základě svých zkušeností vytvořit stručný návod, se kterým se většině běžných chyb vyhnete.

1) Bavlna nebo nic

Cokoliv jiného než 100 % bavlna bude s největší pravděpodobností průšvih. Snad jen s výjimkou lnu a hedvábí. Na omak poznáte velmi snadno, o jaký materiál se jedná – umělina bude zpravidla výrazně hrubší. Barva na bavlněné košili bude také plnější a hlubší. Rozdíl poznáte velmi rychle i při nošení. Umělina málo větrá a citlivější pokožku může snadno podráždit, takže se v létě budete potit až běda.

Košile z egyptské bavlny. Zdroj: http://www.nelsonwade.com/

(Pokračování textu…)

Realita britského oblékání

9174384660_1129035f0e_o

Autorem tohoto článku je Daniel Rufer.

Oblékání a celkový styl Britů pro nás jsou v mnoha ohledech nedostižnými vzory, které se dostihnout vytrvale snažíme. Rád bych zkusil popsat realitu tak, jak jsem ji měl možnost vidět. Během pobytu ve Skotsku a návštěvách Londýna jsem se snažil mít oči otevřené a troufám si tvrdit, že alespoň základní zákonitosti se mi vypozorovat podařilo. Rád bych se o ně s vámi podělil.

Kožené podrážky vedou

Hezky od podlahy, spíše tedy od chodníku – od bot. Musím upřímně říct, že ačkoliv chození v botách s koženou podrážkou mám velmi rád, míval jsem s ním po většinu roku problém i v našich klimatických podmínkách. Patřím totiž k těm, kterým nedělají problém pěší přesuny na delší vzdálenosti. A dešti či jinému zdroji mokra se vždy jednoduše vyhnout nedá. Znásobte si tento jev britským počasím a asi pochopíte, že jsem většinu času boty s koženou podrážkou nenosil, a když už ano, vyjadřoval jsem se u jejich sušení všelijak, rozhodně ale ne jako gentleman.

gls

(Pokračování textu…)

Duffle coat – kabát, ve kterém nejde zmrznout

Autorem tohoto článku je Daniel Rufer, moje obsahová pravá ruka. Možná se s ním budete tady na blogu setkávat častěji.

001 (1)

Delší dobu jsem zvažoval, o jaký kabát bych doplnil svůj šatník. Při pobytu ve Skotsku jsem totiž zjistil, že můj oblíbený podzimní kabát, se kterým jsem odchodil v Praze celou zimu bez sebemenších problémů, na místní sychravo (vytrvalý mlhavý nečas, který tu je už tak od půlky října) dost dobře nestačí. Začal jsem se proto poohlížet po něčem teplejším. Zadání bylo jasné: delší kabát, ideálně alespoň ke kolenům, pro každodenní nošení, přes sako spíše nouzově. Aby to taky bylo trošku neotřelé a rozhodně ne příliš konzervativní. Asi se jenom těžko mohlo stát, abych dříve nebo později nenatrefil na duffle coat, britskou klasiku, která je i tady na severu u bodrých Skotů velmi populární.

Námořnický veterán

monty

Zkusím Vás nenudit obšírnou historií, protože v mírných obměnách si tyto informace najdete v podstatě kdekoliv a mnozí jste je již slyšeli.  Jméno duffle (nebo také duffell, duffel) coat je odvozeno od vlámského města Duffel, kde byl prapůvodně zpracováván charakteristický materiál, ze kterého byly tyto kabáty vyráběny. Tím je zpravidla velmi hrubá vlna. Kabát se v podobě, v jaké ho známe dnes, vyznačuje velikou kapucí ve tvaru palačinky, zapínáním na tři nebo čtyři olivky. buď ze dřeva, nebo nověji z bůvolích rohů, s provázkovými nebo koženými očky, do kterých se provlékají, dvěma velikými předními kapsami a výraznou vnitřní tartanovou podšívkou.

(Pokračování textu…)

Recenze obleku na míru od Friendly Suits

IMG_2549Oblek na míru jsem měl na svém seznamu “Ke koupi” již přes rok. Ale vždycky se to nějak zamotalo, nebo jsem radši koupil nové zboží do e-shopu, boty, nebo kalhoty. Zhruba někdy v červnu jsem si ale řekl, že už s tím něco musím udělat.

Měřenkové obleky u nás šije leckdo – Le Premier, Galard, Louis Purple, Lui Lui, Bernhardt a spousta dalších. Ale mě zaujal jeden tajnůstkářský a trochu “punkový” projekt – Friendly Suits. Občas jsem na jejich Facebooku zaznamenal, že zhruba jednou za měsíc probíhá měření na nové obleky, ale víc jsem o nich nevěděl.

Pak mě jeden známý poprosil o názor na oblek, který si u nich nechal dělat. Překvapila mě kvalita zpracování, ale hlavně cena. Byl to tehdy tuším mohér za cenu okolo 14 tisíc Kč. Neskutečné.

Tak jsem napsal do Friendly Suits e-mail. S pány Kryštofem Kodlem a Petrem Jůzou jsem se dohodl i na slevě za to, že napíšu recenzi obleku. Až tak sladký je život blogera. (Pokračování textu…)

Jak se po pár měsících daří eshopu?

logo-4

Je to už skoro 5 měsíců, co jsem si splnil jeden ze svých snů a spustil eshop Gentleman Store. Od té doby jej neustále zlepšuji, rozšiřuji sortiment a spolu s tímto blogem je to věc, která mi zabírá nejvíce času.

Říkal jsem si, že by vás mohlo zajímat, jak se obchodu daří, jaké jsou novinky a co plánuji do budoucna. Při nejhorším si tento článek budu moct po čase přečíst a uvidím, jak se situace změnila a jak jsem byl dnes naivní.

Dokud se prodává, ještě se neumřelo

Před spuštěním jsem neměl žádné velké iluze o tom, jak velký obrat se mi podaří uskutečnit s tak okrajovým zbožím, jako jsou prostředky pro péči o boty a holicí potřeby. Realita mírně předčila moje očekávání a dá se říct, že nyní e-shop stabilně roste.

V tuto chvíli vše reinvestuji zpátky a rozšiřuji sortiment. A těším se na Vánoce, to by měl být frkot. (Pokračování textu…)

Jak platit jako gentleman

Představte si situaci: pozvete dívku na první rande do pěkné restaurace, večer se příjemně vine, rozumíte si. Po dezertu požádáte o účet a chystáte se platit. Vytáhnete svou věrnou peněženku ze střední na suchý zip. Její otevření slyší každý v okolí deseti metrů. A i když zaplatíte za oba, slečna se vám už nikdy neozve.

A udělá dobře.

Kožená peněženka je jedna z věcí, která odděluje muže od chlapců.

Když jsem nedávno psal o své peněžence od Brašnářství Tlustý, strhla se pod článkem vášnivá diskuse především o její (estetické) kvalitě, ale také o tom, co by měl vlastně gentleman nosit v peněžence a jak by měla vypadat.

Řekl jsem si, že se na to podívám ještě jednou. Problém peněženky má několik úrovní, proto se ho pokusím rozebrat z více stran. (Pokračování textu…)