Pravý gentleman

Jsem v Bibli, říkejte mi apoštole Pavle

Před týdnem vyšla nová Fashion bible, mnou již velmi očekávaný počin. Tentokrát očekávanější než obvykle, protože na straně 136 je i stránka věnovaná mé osobě. S rozhovorem jsem poměrně spokojený, už se mi více daří přibližovat slova realitě, což u mě není zvykem. Také se mi líbí poselství “nebojte se být nudní”. Je to takový pěkný protipól všech výzev k barevným kombinacím a větší odvaze v oblékání. Kromě mě je v sekci Stylaři z kamarádů zastoupen ještě Víťa Ivičič a Robin Bery, z ostatních pak Filip Vaněk, Nobodylisten a Johny Machette.

IMG_6231_web

Ale zpátky k samotnému časopisu. Dle mého jde o nejlepší čtení o pánské módě na českém trhu, tečka. Projektu hodně fandím a mám radost, že z Tomáše Otty, který má velkou část obsahu na svědomí, bude nový séfredaktor. Jsem zvědavý, kam bude časopis dále posouvat.

IMG_6224_web

Jelikož jde o “bibli”, je dělená do několika knih. Přiznám se, že jsem toto dělení zatím nepochopil a nijak mi v orientaci v časopise nepomáhá. Každopádně doporučuji hlavně první tři knihy. V první, Stylografu, naleznete klasické poměrně základní (ale správné) rady, ve druhé relevantní (!) vizuální inspiraci na konkrétní outfity na různé příležitosti a ve třetí rozhovory se Stylaři. V knize čtvrté jsou alespoň krásné fotky stylových Londýňanů. (Pokračování textu…)

Umět rozdělat oheň

Když jsem byl mladší, byla mojí biblí obsáhlá kniha Přítel lesa. Možná ji máte doma také. Zapaloval jsem oheň, kdykoliv to jen šlo a jednou jsem si i vykopal vlastní ohniště, ve kterém jsem se snažil celý den udržet co nejmenší oheň. Co minutu jsem přikládal deseticentimetrové klacíčky, ale dokázal jsem to. A schopnost zapálit a udržet oheň mi zůstala.

Teď nemyslím ani za pomoci křesadla a troudu, ale jednoduše pomocí zápalek/zapalovače a dřeva, co člověk najde v lese. Bez papíru. To mi přijde jako přesně ta správná úroveň, kterou by měl každý muž a gentleman ovládat.

IMG_1576
O víkendu jsme s kamarády přespávali pod širákem. A samozřejmě pálili oheň.

(Pokračování textu…)

Nový ebook zdarma: Boty

Jeden z mých dávných cílů bylo napsat a dát ke stažení můj vlastní ebook. A ten jsem si nyní splnil. Pro nedočkavé, stáhnout si ho můžete zde.

Cover ebooku_malý

Už podle názvu je patrné, čeho se týká: jsou to kvalitní boty. Zatím se určitě nejedná o všeobjímající publikaci, spíše ji beru jako takovou první verzi, kterou budu na základě zpětné vazby a vlastních nápadů dále rozšiřovat. Rád bych vás tedy poprosil – pokud si knihu stáhnete a přečtete, napište mi prosím (i negativní) zpětnou vazbu, abych ji mohl dále zlepšovat.

Stahujte zde. A díky!

Pravý gentleman II – slušná mluva

Správný gentleman by měl mít vytříbené chování a k němu neodmyslitelně patří i slušná mluva. Což byl ještě donedávna pro mě hodně velký problém.

Jako střední školu jsem vystudoval gymnázium, takže nejsem žádný hotentot a spisovně mluvit umím, jak se ukázalo třeba u maturity. Nicméně mezi svými vrstevníky (zejména mužského, ale i ženského pohlaví) jsem dokázal mluvit hodně sprostě. Na moji obranu to byla alespoň sprostota kreativní, ne jen tak ledajaká buranská.

Změna ale u mě přišla až se současnou přítelkyní, která moje sprostoty už od začátku naprosto netolerovala. Každou prdel mi opravila na zadek, každé kurva na hergot a tak podobně. Jak jsem byl zvyklý mluvit sprostě téměř pořád, ani mi nepřišlo, že bych měl před ní mluvit jinak.

Ale nějak jsem si zvyknul. A už bych zpátky v životě nešel. Došlo to se mnou tak daleko, že si všímám každého sprostého slova, které vyřknou ostatní, a mám silné nutkání je umravňovat.

Byť expresivum na správném místě může působit velice efektně, dá se dost dobře žít i bez nich. Jen je potřeba vymyslet nějakou sekvenci úderných slov, když se kopnete do malíčku…

Pro většinu lidí je mluvit slušně (ne nutně spisovně) vcelku normální, ale zejména pro nás mladé to může být docela oříšek. Ale dá se to.

Pravý gentleman I – otevírání dveří

Pravý gentleman by měla být série krátkých článků, ve kterých se budu snažit poskytovat jednoduché rady pro pravé gentlemany.

Každý gentleman by měl otevírat dveře pro svou partnerku, či ženu, se kterou do dveří vstupuje.

To je standard, kterého je dobré se držet. Existuje ale i velká spousta výjimek, které člověk zřejmě pochytí až praxí.

  • Co dveře, které se otevírají dovnitř? Vstoupit první a dveře podržet.
  • Co když za vámi jde dalších deset lidí? Držet dveře i jim? Prioritou je váš doprovod – jen se ujistěte, že jim dveřmi neprásknete do obličeje.
  • A co restaurace? Do restaurace chodí jako první muž – údajně, kdyby v hospodě byla rvačka, aby žena nebyla trefena letící židlí či půllitrem.
  • Otevírat v dnešní době dveře od auta? Při nastupování to bude milé gesto, při výstupu je to spíše otravné.
Určitě sami najdete spoustu dalších situací, které můžou být problematické. Tehdy platí, že základ je chovat se přirozeně a gentlemanské chování hlavně nijak nenutit. Přirozenost > nucené gentlemanství.