Různé

Z Mužů v Česku na Stylfórum

Logo Stylforum.czMuži v Česku dostali dlouho šitý nový kabát. Postupem času vyšlo najevo, že pro fórum už v novém konceptu nebude místo. To nám bylo líto. Mně třeba už jen proto, že prokrastinace nad tamním bazarem tvoří nedílnou součást mého vysokoškolského studia.

Proto jsme ho převzali pod naše křídla, překřtili na Stylfórum.cz, po večerech ho připravili – nutno říct, že hodně narychlo – a spustili. Právě šití horkou jehlou zapříčinilo úvodní zmatky, kdy uživatelé nevěděli, kam fórum zmizelo a kam se ztratily nejnovější příspěvky. K převodu databáze totiž došlo 15.března a pozdější příspěvky jsou nenávratně ztraceny. Za to i za ostatní zádrhely vám všem patří upřímná omluva, snažili jsme se o co nejlepší návaznost.

A teď už ty dobré zprávy. Všechny uživatelské účty zůstaly zachované, jen si musíte zažádat o nové heslo. Stejně tak se můžete nově registrovat. Fórum je nyní přehlednější, lépe rozdělené. Snadněji můžete sledovat, která témata jsou právě aktivní. Má aktivní moderátory, uživatelům můžete zvyšovat popularitu, třeba když vám nějak pomůžou. Můžete si lépe spravovat vlastní účet (podpisy, profilové fotky a podobně). Od ostatních můžete získávat plusové body – to je zase dobré pro ego.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Barker Grant ze sekce Bazar

Co se zrovna na Stylfóru řeší?

Těšíme se na zanícené diskuse. Pokud zjistíte, že na fóru něco nefunguje tak, jak by mělo, ozvěte se Pavlovi na pavel(zavináč)gentlemanstore.cz.

Jsem v Bibli, říkejte mi apoštole Pavle

Před týdnem vyšla nová Fashion bible, mnou již velmi očekávaný počin. Tentokrát očekávanější než obvykle, protože na straně 136 je i stránka věnovaná mé osobě. S rozhovorem jsem poměrně spokojený, už se mi více daří přibližovat slova realitě, což u mě není zvykem. Také se mi líbí poselství “nebojte se být nudní”. Je to takový pěkný protipól všech výzev k barevným kombinacím a větší odvaze v oblékání. Kromě mě je v sekci Stylaři z kamarádů zastoupen ještě Víťa Ivičič a Robin Bery, z ostatních pak Filip Vaněk, Nobodylisten a Johny Machette.

IMG_6231_web

Ale zpátky k samotnému časopisu. Dle mého jde o nejlepší čtení o pánské módě na českém trhu, tečka. Projektu hodně fandím a mám radost, že z Tomáše Otty, který má velkou část obsahu na svědomí, bude nový séfredaktor. Jsem zvědavý, kam bude časopis dále posouvat.

IMG_6224_web

Jelikož jde o “bibli”, je dělená do několika knih. Přiznám se, že jsem toto dělení zatím nepochopil a nijak mi v orientaci v časopise nepomáhá. Každopádně doporučuji hlavně první tři knihy. V první, Stylografu, naleznete klasické poměrně základní (ale správné) rady, ve druhé relevantní (!) vizuální inspiraci na konkrétní outfity na různé příležitosti a ve třetí rozhovory se Stylaři. V knize čtvrté jsou alespoň krásné fotky stylových Londýňanů. (Pokračování textu…)

Oblékejte se jako pořádný muž, nově jako videokurz

Dnes to bude čistě informační. Rád bych Vás upozornil na svůj nový video kurz (vlastně svůj starý kurz nově ve formě videa), který můžete najít na stránkách Know How Klubu. Natáčel se už na podzim, ale nějak se nám protahovalo zpracování videa a finální odsouhlasení, takže vyšel až nyní před koncem ledna.

Obsahuje víceméně stejné informace jako kurz pořádaný naživo, jen oproštěný o několik částí, které ve formě videa nedávaly příliš smysl. Byla to moje první zkušenost mluvit takhle dlouho do kamery, takže jsem byl řádně nervozní, ale snad to na výsledku nebude příliš znát. Já sám se na sebe samozřejmě dívat nemůžu, protože se musím smát. Je to podobné, jako když slyšíte svůj nahraný hlas, jen horší, protože se i vidíte.

Kromě hodiny a půl videa dostanete i prezentaci ke stažení, případně celý kurz ve formě pouze audia.

Každopádně pokud máte o kurz zájem, využijte slevového kódu ve formátu “GENTLEMAN”, se kterým dostanete 20% slevu. Na Know How Klubu mají i garanci vrácení peněz do 48 hodin od zakoupení kurzu, takže se nemusíte ničeho obávat.

Pokud byste mě přecijen chtěli vidět naživo, můžete přijít na březnový živý termín, který jsem vypsal na Naučmese.

10 nejčtenějších článků roku 2014

Přiznám se, že bilancuji rád. Své osobní zhodnocení roku 2014 jsem již sepsal, nyní je čas zhodnotit, jak se dařilo blogu.

Za rok 2014 jsem napsal 56 článků a obdržel cca 500 komentářů. Celkem 64 000 lidí uskutečnilo 123 tisíc návštěv. Děkuji!

Níže naleznete seznam 10 nejčtenějších článků z blogu. Pokud mě čtete kratší dobu nežli rok, je pravděpodobné, že jste některý z nich ještě nečetli.

IMG_1237

IMG_0347-1024x682

IMG_0326-1024x682

IMG_1616

tt005_tan_skyblue2_custom_large (Pokračování textu…)

Nový projekt: Padnoucí košile pro hubené muže John & Paul

IMG_3837
Do Vánoc zbývá 14 dní a kromě toho, že se kola Gentleman Store točí na plné obrátky, jsme stihli spustit nový projekt John & Paul. S kolegou jsme na něm pracovali od února a nyní jsme se konečně dostali do fáze, kdy můžeme jít s kůží na trh.

Pro nedočkavé – předprodejní stránku John & Paul naleznete ZDE.

O co jde?

J&P_ZAKLADNI_LOGOTYP copy

Spouštíme novou firmu, internetový obchod a značku košil John & Paul. Zatím ve formě předprodeje – tzn. za zvýhodněnou cenu si můžete předobjednat košili s tím, že ji dostanete za 6 týdnů od skončení předprodeje. Zároveň nám pomůžete uvést tento projekt v realitu. (Pokračování textu…)

Zápisky z knihy Šaty dělají člověka

Před pár týdny jsem se cestou do salonu Erika Martina Lawarta stavil v nedalekém antikvariátu s cílem nakoupit knihy o módě z dob minulých. Slavil jsem úspěch a 4 exempláře si pořídil. Jako první jsem se pustil do publikace od Želmíry Živné s názvem Šaty dělají člověka.

Jedná se o zajímavý průřez historií módy od prvopočátků až do druhé poloviny 20. století, kde už objevíme socialistický podtón. Průběžně jsem si dělal výpisky nejzajímavějších pasáží – mimojiné proč by se ženy měly stydět, jak se dostalo hedvábí do Itálie, kdo do Evropy přinesl kalhoty atd.

Pasáže z knihy jsou dále v článku běžným textem, své komentáře jsem doplnil kurzívou.


Muž vyjadřuje oblečením svou moc, žena krásu.

Jedna z možných odpovědí na otázku, proč bychom se vlastně měli jako muži snažit pěkně oblékat.

Ve starém Řecku a Číně se domnívali, že se lidé oblékají proto, aby se chránili před zimou. Autoři Bible zase věřili, že oblečením se člověk chrání před studem.

Dějiny módy nejsou dějinami nejsou dějinami skromnosti a praktického významu oblečení, ale dějinami výrazu sebevědomí, moci a pojetí krásy.

Až do našeho (myšleno 20.) století se lidé většinou oblékali tak, že oděv zakrýval či zkresloval přirozený tvar jejich těla.

Zajímavé – dnešní praxe vypasovaných obleků, slim fit kalhot a legín u žen není rozhodně samozřejmá. Ani trendově, ani konceptuálně.

První civilizace vznikly v mírných pásmech a jejich obyvatelé se oblékali dávno předtím, než lidé z Ohňové země v Jižní Americe, kde je značná zima. Primitivní člověk se neschovával před zimou do oděvu, ale do jeskyně. Dodnes se Eskymák svlékne do naha, když vstoupí do iglú. A když japonské rybáře překvapí na moři déšť, svléknou šaty, schovají je na suché místo a po dešti se obléknou.

Člověk odpradávna nosil šaty, míní badatel Langner, aby překonal svůj pocit méněcennosti a cítil se nadřazený živým tvorům, pak i členům rodiny a kmene, získal si obdiv druhých.

Kalhoty byly původně barbarské – urození Římané zásadně nosili tógu a Barbary pohrdali.

Základní principy odívání jsou ovinovací, košilovitě kytlicový (základ evropského odívání), orientální princip turecko-tatarský a mongolský, tzv. kaftanový.

O podobných věcech člověk často nepřemýšlí, ale trocha teorie nezaškodí.

Hedvábí do Evropy přenesli dva mniši – Ibas a Mikuláš. Vydlabali si ve svých holích dutiny a v nich přenesli vajíčka bource morušového až na byzantský dvůr.

Roku 1204 se vrátil z křížové výpravy benátský dóže Dandolo a z rozbitého Cařihradu si přivezl jako kořist chov bource morušového. Chov bource a výroba hedvábí se pak rozšířily po celé severní Itálii a do jižní Francie.

Není náhodou, že spousta kvalitních výrobců kravat se nachází právě v Itálii.

Světec Klement Alexandrijský říká, že žena by se měla stydět, kdykoliv si vzpomene, co je zač.

Trochu vytrženo z kontextu, ale stejně: militantní křesťanství ve středověké praxi.

Commodian je dokonce proti jakémukoliv barvení. Barva je podle něj “zbytečná pro zdraví, přitahuje lačné oči, a navíc je falešná, protože kdyby Bůh chtěl, aby vlněné šaty byly červené, byl by stvořil červené ovce“.

S takovou logikou polemizovat ani nelze.

Teprve v gotice se šití šatů svěřuje specialistům – krejčím. Je to z toho důvodu, že poprvé musí oblek skutečně padnout, tedy kopírovat tvar těla. Větší důležitost ale připadala střihačům/kráječům látky – ze slova “krájet” pochází i výraz “krejčí”.

Střihači si svou vážnost zachovali dodnes – v tradičních krejčovských dílnách jsou střihači v hierarchii nejvýše, podle nich se často salony jmenují, i když oblek skutečně šije někdo jiný.

Jedna z nejstarších knih poučujících, jak sestavit střih, je kniha španělského krejčího z roku 1579. U nás je nejstarší Kniha služební na mistrovství staroměstských krejčí v Praze z roku 1685.

Díky tomu, že se oděvy šily podle šablony, podléhaly snadněji různým změnám, protože šablony se daly obkreslovat a kopírovat. Díky tomu se mohly oděvy šít i v malé míře do zásoby, což umožnilo konfekční prodej a šíření módy.

Na dvoře Ludvíka XIV. (Král Slunce) se nosily červené punčochy a už můžeme mluvit o základních částech pánského obleku – kalhotách, saku a vestě.

Tak odtud pocházejí červené ponožky! V módě se všechno vrací a opakuje.

Ze stejné doby pochází také zvyk chodit vevnitř bez pokrývky hlavy – muži měli čím dál tím větší paruky a klobouky nosili jen v podpaží na okrasu.

Čím vyšší podpatky, tím nižší morálka.

Dalo by se říct, že platí dodnes.

Francouzská revoluce urychlila nejzásadnější změnu ve vývoji oblékání mužů v dějinách. Do té doby muži i ženy soutěžili, kdo bude oblečen nádherněji. Od konce 18. století je muž oblečen dobře, umí-li nosit s elegancí jednoduchý oblek. 

Opakovaně tvrdím, že to máme jako muži mnohem jednodušší.

Nejvíce se o prosazení nové anglické módy prosadili mladí angličtí dandyové. Žili na konci 18. a v prvních desetiletích 19. století. Jejich králem byl George Bryan Brummel, zvaný Beau. Brummelovým tajemstvím byla prostota. Vyhýbal se křiklavým barvám, nenosil šperky a zbytečné doplňky.

V jednoduchosti je krása.

V roce 1824 byl v Paříži otevřen první obchod s konfekcí, jehož cílem už nebylo obalit chudšího člověka do nějakých hadrů, ale dát mu levnější a přitom jakž takž slušně vypadající oblek.

V celých lidských dějinách vládl v oblékání takzvaný hierarchický princip, česky řečeno, šaty dělají člověka.

Vědecká teorie potvrzuje lidovou pravdu.

Naši předkové se začali oblékat ze 3 důvodů: užitkový, hierarchický a svůdný princip.

Naši pradědečkové by bez vesty nemohli ani do hospody. (Pokračování textu…)

Přijďte na můj kurz na Naučmese.cz

Screenshot 2014-02-13 18.43.39Dřív jsem říkával, že až si vydělám dost peněz, půjdu učit na nějaké gymnázium. Učit mě baví a zřejmě rád pomáhám lidem, což jsem doposud uskutečňoval pouze prostřednictvím článků na svých různých blozích.

Nedávno jsem to posunul na vyšší úroveň, když jsem začal pořádat kurz o oblékání na portálu Naučmese.cz. Doposud byl neplacený a probíhal individuálně, jeden na jednoho. Nyní jsem ho ale konečně překlopil do té správné formy – tedy skupinového placeného kurzu.

(Pokračování textu…)

Dřevěné motýlky z Chlebovic, rozhovor s Ctiradem Sárou

Musím se přiznat, že mám slabost pro originální success story, obzvlášť pokud se jedná o české výrobce originálních pánských doplňků. Navíc, pokud pocházejí z malé vesnice v podhůří Beskyd, stejně jako čeští Bewooden. Na krátký rozhovor jsem se setkal s jejich zakladatelem Ctiradem Sárou.

Ctirad Sára

V emailu jste psal, že poslední dobou nic nestíháte, co se stalo, podcenili jste zájem o dřevěné motýlky?

Nepodcenili, akorát jsme vyvinuli velké úsilí, aby se o nich vědělo, tak máme plné ruce práce. (Pokračování textu…)

Jak bych chtěl psát o stylu

Asi si pamatujete na některé mé prvotní články. Mísila se v nich nabubřelost a kritika smísená s čerstvě nabytými teoretickými znalostmi.

Už jsem jinde.

Nepíšu sice tolik, jako jsem psal; času je málo a píšu převážně jinam, ale když už psát budu, chci psát jinak.

Módnímu peklu patří velký respekt za to, že na českém internetu dokázalo rozvířit poměrně širokou debatu o oblékání. Nicméně už i ten název vychází z pochybných kořenů.

Přiznávám, je to zábava číst hejtovací články o slečnách s podprsenkami u ramen, lezoucími kalhotkami, v nemožných mundúrech a tak dále. Ale je to k ničemu.

To málo, co v současnosti vím, jsem se nenaučil tím, že bych furt dokola četl o tom, že nemám nosit rejoicky. Ne. To málo jsem se naučil tím, že jsem četl, jak se o svoje boty postarat, jaké typy bot konkrétní lidé doporučují jako základ botníku, jak poznat kvalitní svetr, jak vypadá dobře padnoucí košile atd atd.

A hlavně si tříbil smysl pro estetiku pozorováním stovek a tisíců fotografií dobře oblečených lidí. Nejsem žádný přirozený talent (to dobře víte). Všechno, co vím o oblékání a stylu, mám naprosto vydřené.

Což je poměrně neobvyklé, protože většinou mi všechno šlo samo od sebe. A když nešlo, tak jsem to prostě nedělal.

Ono je to i tak nějak lidsky hezčí. Pozitivnější. Skoro až sluníčkové, ale tomu stavu se chci vyhnout.

Konkrétní příklad. Nedávno jsme byli Na Příkopech fotit hezky oblečené lidi do článku pro Žena.cz. Byli jsme ze začátku trochu nervózní, jak asi lidé budou reagovat, ale rychle jsme se otrkali.

A jak myslíte, že lidé reagovali? Byli potěšeni, zapózovali nám a skoro bych se vsadil, že měli o hodně lepší den. Prostě jsme jim udělali radost.

A teď si představte, že bych někde na zastávce pokoutně mobilem fotil módní příšernosti. Asi se nezeptáte člověka přímo, jestli si můžete vyfotit, jak je strašně oblečen. Místo toho ho budete špiónsky fotit s provinilým pocitem a pak si ventilovat svoje ego na internetu.

To není cesta, kterou bych se chtěl vydávat.