Pitti Uomo je něco jako rodinná oslava – těšíte se (je to přece rodina), ale když už jste ve víru dění, nemůžete se ubránit lehkému zklamání. A takhle se to opakuje každého půl roku. Je sice fajn si připomenout, co mě na našem oboru vlastně učarovalo a vidět to v plné parádě všude kolem sebe. Ale po pár hodinách už to začně být únavné a člověk se zase těší do té naší pražské rámcové normality.

Na Pitti už jsem byl několikrát (šestkrát? Osmkrát?), takže už je to rutina, kterou si snažím zpestřit. Minulý rok jsme letěli malým souukromým letadlem, letos zase bydleli v krásné toskánské venkovské vile s bazénem. Vždycky totiž čekáme s rezervací až na poslední chvíli (ne že by to byla nějaká taktika, prostě nejsme schopní plánovat). Že jsou plné všechny hotely, to je normální. Ale tentokrát byly plné i všechny byty na Airbnb! S tím jsme nepočítali. Ale jako správní podnikatelé jsme udělali (spíš Honza udělal) z překážky příležitost – a rezervovali vilu hodinu od Florencie. Jeli jsme autem, tak doprava nebyla problém.

Když jste na Pitti už poněkolikáté, máte možnost srovnávat. Samotný veletrh se moc nemění, maximálně se stánky trochu přeskupí, ale dokážete vycítit určitou náladu, která z davů lidí sálá. Dost to sice odráží vaše vnitřní nastavení a očekávání, ale už několikrát se mi stalo, že odraz mých pocitů si pak přečtu v reportech z Pitti i u jiných lidí.

Tentokrát se naprosto trefila Sonia Glyn Nicholson z Parisian Gentleman, která v článku píše o třech mikro trendech v našem #menswear světě. Dělí je následovně:

  1. 2011-13: Doba vědců pánské módy
  2. 2014-16: Vzestup sprezzatury
  3. 2017: Vystřízlivění

U nás to sice není tolik vidět, protože ze dvou blogů trend neuděláte, ale minimálně mému vývoji to odpovídá dokonale. Na začátku studování encyklopedií a návodných knížek, potom chytání se různých tríčků (některé mi sice zůstaly, ale už je beru za součást svého stylu) a nyní vystřízlivění, kdy věci tolik neřeším a jde hlavně o to, abych se cítil dobře.

Abych se vrátil k tomu Pitti – samozřejmě na něm byla obvyklá dávka klaunů a pávů, kteří se předváděli a nechávali fotit, ale bylo jich méně a působili smutněji než dříve. Jakoby se veletrh vracel zpátky do starých kolejí, kdy jde opravdu spíše o to, co se děje vevnitř (kde se nakupují kolekce a objevují nové značky) než venku. Na fotkách samozřejmě uvidíte to, co nejvíc vyčnívalo a na fotkách zaujme, ale realita veletrhu byla mnohem uměřenější. Což je za mě dobře.

(Všechny fotky si prohlédněte v albu na Facebooku).

Napsal Pavel Králíček
Pravého gentlemana jsem založil v roce 2011 a od té doby na něm dokumentuji svou cestu k gentlemanství. Kromě toho studuji na VŠE, provozuji Gentleman Store a s kolegou Honzou nově také John & Paul, značku košil pro štíhlé muže. Rád se zaměřuji na články o botách, které jsou takovou mou osobní specializací. Rád vám s čímkoliv poradím, stačí mi napsat.