Jak se rodí styl

Každý muž, který se rozhodne lépe oblékat (ne rifle a mikina), nutně narazí na odpor okolí. Je totiž těžké konečně vidět, že existuje alternativa, není nutné se podvolit pohodlnosti a “sportovní eleganci” a vypadat přitom skvěle.

Stačí vydržet a uvidíte, že zvítězíte. Přeměna má většinou 4 rámcově určené fáze. Píšu z vlastní zkušenosti (tím neříkám, že už jsem na čtvrté úrovni) :-).

Fáze 1: Experimenty

Nejdřív začnete experimentovat. Místo mikiny si vezmete svetr. Pořídíte si kvalitní boty. Možná barevné tkaničky nebo ponožky. Potýkáte se s nejistotou. Začnete číst Muže v Česku.

Po chvíli se experiment stane rutinou. To ale nevadí. Nový směr se vám zamlouvá. Chcete jít dále.

Fáze 2: To myslíš vážně?

Ve druhé fázi se už váš šatník začíná radikálně měnit. Vytahané rifle nosíte jen na zahradu, kupujete chinos. Děravé ponožky nemáte žádné, naopak většina je barevných. Polyesterové kravaty leží na dně popelnice (nebo v charitě), začíná se vám plnit skříň hedvábnými.

Není to sice ještě dokonalé, děláte některé chyby, ale jste na správné cestě.

V tento okamžik už lidé vědí, že jste “ztraceni”. Že už se k riflím a mikinám nevrátíte. A začínají se o to urputněji bránit. Diví se, kolik peněz dokážete utratit za “takové blbosti”, posmívají se vašemu novému stylu, jejich realita je narušena.

Fáze 3: Nepolevovat!

Postupem času začnou ale kritické hlasy polevovat. Z jednoho prostého důvodu – vypadáte skutečně dobře! Sluší vám to a lidé (hlavně ženy) si toho začnou všímat.

Máte už všechny základní kusy oblečení – zimní kabát, jarní kabát, několikery boty, různé kalhoty podle formálnosti, padnoucí košile minimálně na každý den v týdnu atd.

Možná stále ráno trochu bojujete se sladěním kravaty a košile, ale většinou se trefíte dobře.

Fáze 4: Vítězství – zrození stylu

Ve čtvrté a poslední fázi již dokonale ovládáte veškeré základy a pěstujete si svůj originální styl. Možná vás baví motýlky, askoty, kapesníčky, klobouky, cardigany, je to víceméně jedno.

Víte, co děláte. Máte styl a vypadáte skvěle. Teď už jen, aby si toho všiml i The Sartorialist a někde na ulici v Miláně vás vyblejsknul.

Na závěr ještě ocituji několik skvělých komentářů, které se objevily pod článkem Tohle chceme vidět na českých ulicích… a které by neměly zapadnout.

Honza píše:

Další problém je že v mém věku nosí každý tenisky, tričko, rifle a mikinu( mám je také). Ale třeba na zimu jsem si koupil kožené kotníkové boty, k tomu šedý kabát a do něho svetr s vysokým límcem… Byl jsem z toho nadšený a hned v pondělí vyrazil do školy, kde k mému užasu jsem místo obdivu sklidil spíše veliký posměch typu ” ty boty jsou dámské ne?” nebo ” ten kabát máš po dědovy”, vcelku se ani postupem času nedivím že mě tak brali. Do školy chodím na kraji jižních čech kam se moda ještě nedostavila a proto jsem vypadal jako “blbeček”. A to je mé největší dilema:( strašně rád bych nosil saka, košile ale v tomto prostředí se to nedá…

Kuba píše:

Řekl bych, že problém, jak se lidé dívají na jiný typ oblečení než nosí 95% populace, se nebude týkat pouze jihočeského kraje… Chodit, jako muž, třeba v saku, chinos atd. už je celkem dost exotické i na běžných vysokých školách u nás. Jsem z moravskoslezského kraje a vím jaká je situace asi na 4 zdejších VŠ… Každopádně jsem po škole nastoupil do průmyslového podniku a např. v obleku zde chodí oblečen pouze TOP management, už střední management chodí v riflích, bundách, nevkusných košilích atd. Když jsem zde začal nosit kapesníček v saku, tak jsem si taky vyslechl pár zajímavých poznámek… je to hold o tom, že místní lidé nejsou na nic takového zvyklí. Člověk se však nesmí zaleknout a měl by nosit to co chce a líbí se mu.

Chori píše:

Ano, pokud se člověk neobléká nevkusně a stádně, pak se občas s blbými kecy setká. Tady se ukáže právě i ta osobnost, zda zůstane věrný tomu, co se mu líbí a o čem je přesvědčen, nebo raději ustoupí tlaku většiny. Já si říkám, že člověk se nikdy nemůže zalíbit všem. Lidem, o které stojím, s těmi je to v pohodě, a pokud jde o ostatní, tak si aspoň přitáhnu ty, kde je potenciál, že smýšlí v určitých věcech podobně (byť třeba sami chodí jako těch 95%, ale líbí se jim elegatní oblečení, jen sami nemají odvahu, nebo chuť se do toho oblékat – přeci jen zmuchlané rifle a triko nevyžaduje takovou údržbu jako saka, oblekové kalhoty apod.). A nebo to jsou lidi poněkud jiného zaměření, o něž ani nestojím, abych přitahoval jejich pozornost. A ti ať si to kritizují, ať již nahlas nebo ve své hlavě. Stejně to nijak neovlivním a rozhodně to nebude typ lidí, se kterým bych chtěl mít mnoho společného. Ve skutečnosti je to stejně spíš projev určitého typu závisti, či žárlivosti, třeba na to, že sami neumí vybočit z davu a uvnitř je to štve.

Josef píše:

Pamatuji se, jak jsem dostal k mým 18 knihu Dokonalý Gentleman of pana Roetzela, psal se rok 1999 – už tehdy jsem viděl, že to co bylo v ní na fotkách byla pravá elegance a to co jsem pak vídal na ulicích bylo jak zlý sen, nikdo tohle v té době naprosto nechápal a je pravda, že přijít tehdy na gympl v třeba v chinos a ve svetru, když v té době největší místní ikony nosily velké mikiny s ještě větší fajfkou Nike přes celá záda, by se s pochopením naprosto nesetkalo. Ale alespoň jsem si tohle uvědomoval a když teď můžu, tak se snažím přibližovat tomu, co je v zahraničí zcela běžný standard, i když tady je to možná zatím stále spíše nechápáno.

Musíme vytrvat v našem úsilí a nenechat si to hnusit tím, že okolo nás jsou lidé, kterým to nedochází… bohužel spíše mě zaráží reakce českých žen, že tohle nedokáží ocenit (většinou)…

Hana píše:

Vážení muži, nenechte se prosím odradit reakcemi okolí, ostatně neumím si představit, že by mi jako ženě imponoval muž, který si neumí stát za svým… Já sama jsem začala měnit přístup k odívání také až téměř před třicítkou, a teprve když už to mému muži bylo opravdu divné, promenádovat se vedle ženy v šatech a lodičkách v odrbaných sportovních hadrech, řekl si o poradu a začíná se proměňovat také. Řeči o penězích neobstojí (mimochodem manžel v invalidním dochodu, můj plat je průměrný, máme jedno dítě), nemusíte přece od jeansů jít hned nakupovat tu nejdražší eleganci. Stačí pro začátek měnit styl a prostě někam směřovat, ono se to bude postupně nabalovat… My jsme začli nákupem v obyčejném Brněnském C&A, Baťovi apod. v odbobí slev, ale přesto – muž v chinos, plátěné košili, svetru či bavlněném saku, mokasínách a kožené tašce vypadá naprosto jinak než v orvaných jeansech, triku, mikině a stoletých trekových botách. Dalším krokem byla cesta do Německa v období slev, vlněné svetry jsme nakoupili přes internet na woolovers.com, objevili jsme secondhandy s obsluhou, která umí poradit lépe než kdekterá prodavačka v “nóbl” Vaňkovkovém obchodě. A z reakcí na českých ulicích doporučuju nedělat si hlavu, naše země je v tomto směru opravdu ještě batole.

Zdroj obrázků: The Sartorialist

Jaký si mám koupit kabát?

Právě jsem se vrátil z Hradu… vlastně obhlídky výprodejů v českých obchodech a jsem zklamán. Peníze na kabát jsem dal dohromady až teď, což je zřejmě pozdě, protože už jsem v žádném obchodě nesehnal svoji velikost kabátu.

Prošel jsem celé Arkády a nic. Internet je tedy pro mě jasná volba.

Prošel jsem asi 300 kabátů, ze kterých se mi líbilo tak 30. A z těch jen 4 měly požadovanou velikost.

Na konci článku bude anketa, kde mi můžete doporučit, který bych si měl koupit. Tak na 80% se podle toho zařídím.

Mens Lined Pea Coat (Reefer jacket) Navy

Mens Lined Pea Coat (Reefer jacket) Navy

Klady:

  • neutrální navy barva
  • poměrně krátký

Zápory:

  • moc se mi nelíbí
  • jen 75% vlny, 25% polyester

Mens Lined Pea Coat (Reefer jacket) Charcoal

Mens Lined Pea Coat (Reefer jacket) Charcoal

Klady:

  • líbí se mi barva
  • kratší

Zápory:

  • možná bude vypadat špatně s tmavě šedými kalhotami (moje oblíbené)
  • jen 75% vlny, 25% polyester

Mens Royal Oak Pea Coat in boiled wool

Mens Royal Oak Pea Coat in boiled wool

Klady:

  • jednořadový
  • 90% vlny, 10% polyester
  • líbí se mi barva

Zápory:

  • mírně vyšší cena

Grey check over coat

Grey check over coat

Klady:

  • zajímavý vzor
  • 100% vlna
  • zeštíhlený pas

Zápory:

  • delší – možná by na mě vypadal divně (je mi 19 let)
[poll id=”2″]

Otázka na závěr: Měl bych si koupit lined, nebo unlined kabát? S podšívkou nebo bez? Nejsem nijak zimomřivý a letošní zima není úplně krutá, takže zvažuji i bezpodšívkovou variantu.

Samozřejmě, pokud máte tip na nějaký kabát, který myslíte, že by mi mohl vyhovovat, klidně piště. Velikost 48 (ČR), nebo 38″.

Nové zimní boty – Barker Harrison

Pokud si pamatujete, nedávno jsem měl Dilema se zimními botami. Můžu hrdě prohlásit, že je vyřešeno.

Jedna z věcí, proč mě baví na tento blog psát, jsou komentáře. K botám, které mám právě na sobě, mě totiž dostal ve svém komentáři Tonda – vážně děkuji ještě jednou!

Krabice, ve které boty přišly.

 

Lísteček s podpisem zaměstnance kontrolujícího kvalitu.

 

Každá bota ve vlastním “pytlíku”.

 

Něco příslušenství.
Dokonalost.

Jedná se o model Barker Harrison, který jsem objednával z anglického eshopu Herring Shoes – maximální spokojenost. Mají gumovou podrážku, která se bude hodit na sněhu a do mokra, jsou vyšší, ale nezateplené.

Měl jsem je už dvakrát na sobě a ten pocit je naprosto luxusní. Zpočátku byly sice mírně tuhé, ale je už cítit, že se přizpůsobují tvaru mého chodidla. Jsou to zatím nejlepší boty, jaké jsem kdy měl, proto jsem z nich hodně nadšený. Pro zkušené harcovníky to možná není “big deal”, pro mě ale zatím ano. A nijak se za to nestydím.

Takhle krásné boty jsou ale zároveň závazek – aby i zbytek mého vzezření byl na podobné úrovni, což v současnosti není. Už se na tom ale pracuje. Leden bude přelomový.

A když už jsme u těch bot, skoro jsem zapomněl, že jsem si nedávno pořídil nové společenské boty. Vlastně jsem je dostal jako úplatek, abych šel se svou matkou na ruský balet Romeo a Julie. Představení nebylo špatné, byť baletu neholduji, ale z bot jsem měl puchýře. Holt Baťa.

Není to určitě ideální bota, ale jako prozatímní vycpávka mi postačuje.

Dilema se zimními botami

Nezadržitelně se nám blíží zima a s ní i otázka, která mě poslední dny hodně pálí. Jaké si mám pořídit zimní boty?

Než jsem částečně přesídlil do Prahy a vůbec se nezajímal o oblékání, nosil jsem klasické “pohory”. Těm nutně musím dát sbohem. Otázka ale je, jaké boty je nahradí? V Praze by podle mého neměla být v zimě až taková zima jako v Trutnově, nicméně mrznout zřejmě bude. Bude tedy nutné, aby boty měly vnitřek s kožešinou, nebo stačí nezateplené?

Na to dostanu odpověď asi až tuto zimu.

Po dlouhém hledání a rozvažování jsem si na konec vybral model Loake Bayswater, který by již brzy měl být na skladě v Le Premier. Nejvíc by se mi líbily v hnědé barvě, ale černou zřejmě také nepohrdnu…

Projdu se zřejmě ještě po obchodech v Praze, ale nemyslím si, že bych našel něco ucházejícího v mé cenové relaci. Uvidíme.

Pro ilustraci pár obrázků bot, nad kterými také uvažuji. Ty už jsou ze zahraničních eshopů, takže by chvilku trvalo, než přijdou a budu muset platit clo a poštovné. Po kliknutí na obrázek se dostanete na stránky konkrétního eshopu… (Pokračování textu…)

Kabát, vesta, blejzr – kolik knoflíků zapnout?

V komentářích jsem dostal dotaz, jak je to se zapínáním knoflíků u kabátu, vesty a blejzru. Taky se nechává spodní rozepnutý? Pokusím se podle svého nejlepšího vědomí a svědomí odpovědět, ale budu rád, když se zapojíte v komentářích a podělíte se o vlastní názor (ideálně s odkazy na nějaké zdroje). Tak tedy…

Kabát

Kabát by dle mého měl primárně sloužit jako ochrana před prochladnutím, jeho estetická funkce je až sekundární. Z toho důvodu nevidím důvod spodní knoflík nezapínat. Nicméně existuje velké množství druhů kabátů (trench coat, camel coat, …) a u některých se možná zvyklosti liší.

Vesta

Pokud se bavíme o vestě, jakožto součásti třídílného obleku, pak by se spodní knoflík skutečně zapínat neměl. Nicméně v tomto ohledu bych byl mnohem mírnější než u saka, protože rozdíl v estetice je zde naprosto nepatrný. Nezapínání posledního knoflíku by mělo mít jen historické a módní důvody (tedy ne estetické, ani praktické)…

Na Wikipedii se píše, že spodní knoflík se nezapíná z historických a zvykových důvodů, nicméně při sezení zabraňuje nepěknému krabacení vesty. Nevím, vesty (zatím) nenosím, tak nemohu soudit.

Blejzr

Blejzr (neboli modré námořnické sako, jednořadé nebo dvouřadé, s většinou zlatými (pozlacenými) knoflíky) je pro mě osobně zatím trochu záhadou. Co jsem tak ale porůznu vyčetl, tak…

Jednořadý blejzr funguje stejně jako jakékoliv jiné sako. Pokud má 3 knoflíky, zapínají se Někdy – Vždy – Nikdy (odshora dolů). Pokud 2, pak Vždy – Nikdy. A jednoknoflíkové se zapínají vždy.

Dvouřadý blejzr by se zřejmě měl zapínat vždy (dokonce i v sedě) na všechny knoflíky. Ale zde si naprosto nejsem jistý. Můžete mě v komentářích opravit :-).

Když budete mít jakékoliv jiné dotazy, ptejte se buďto v komentářích, nebo lépe přes odkaz v menu “Ptejte se”. Díky.

Jak být dokonalý gentleman – recenze knihy

Kdykoliv, když jsem zrovna v knihkupectví, jen tak pro zajímavost se koukám, jestli nezahlédnu nějakou knihu o pánské módě nebo “gentlemanském životním stylu”. Čas od času se nějaká taková objeví – jako třeba Jak být dokonalý gentleman.

Kniha s podtitulem “nadčasový průvodce správným chováním” si klade docela velké cíle a musím říct, že ne vždy je plní.

Správný gentleman by se měl chovat jako gentleman a také se tak oblékat. Co se oblékání týče, tato kniha nám neporadí. Zato si brousí zuby na chování. (Pokračování textu…)

Košile s krátkým rukávem

Košile s krátkým rukávem jsme rozdělili do dvou částí. První je podkategorie obsahující společenské košile s krátkým rukávem. Tyto košile jsou vhodné především pro formální příležitosti – do společnosti a do zaměstnání, zejména tam, kde je vyžadován tzv. dress code.
Zdroj

Možná se mnou nebudete souhlasit, ale společenské košile s krátkým rukávem by měli nosit jen zaměstnanci McDonald’s a možná autobusáci. Rozhodně ne bankovní úředníci, ředitelé, podnikatelé, běžní úředníci ani nikdo jiný. Košile s krátkým rukávem v obleku nevypadají dobře.

(Pokračování textu…)

Když si je člověk vědom chyb…

Jak jsem od včera dostal spoustu nových komentářů (díky!), znovu mi vytanul na mysli aktuální problém – nesoulad mezi tím, jak je člověk skutečně oblečený, a jak by oblečený chtěl být.

Než jsem “procitl”, byl jsem víceméně spokojen s tím, jak jsem oblečený. Můj šatník odpovídal mému vkusu a vše bylo v pořádku. Teď je ale situace jiná… (Pokračování textu…)

Vítejte, návštěvníci z Módního pekla

Ani nevíte, jak vás rád vidím!

V současné době zde ještě není příliš mnoho článků, ale povzbuzen Adou budu publikovat mnohem častěji.

Doufám, že se vás co nejvíce bude navracet. Abyste to měli jednodušší, můžete odebírat mé RSS, následovat mě na Twitteru, nebo sem jen tak občas zajít. Budu velice potěšen.

Gentlemanské odkazy – I

Abych vás nasměřoval i jinam a dostali jste se také ke spoustě zajímavých článků, kterými se denně prokousávám, chtěl bych založit novou rubriku – Gentlemanské odkazy. V ní budu pravidelně (nebo čas od času) zveřejňovat několik odkazů na články z poslední doby, které mě zaujaly a rád bych se o ně podělil. Začněme tedy. (Pokračování textu…)