Jak ladit barvu obleku a bot

Ladění barvy bot a obleku je možná větší alchymie, než by se mohlo zdát. Na internetu i v různých publikacích se dočtete často protichůdné informace. A že se pohybujeme v Čechách, je lepší být radši na “bezpečné straně síly”.

Strašně rád bych vám poskytl nějaké jednoduché řešení, ale pravdou je, že často záleží na citu, příležitosti a osobní odvaze nositele.

Ve Velké knize etikety od Ladislava Špačka se dočteme následující:

Máme-li světlý oblek, nezvolíme černé boty, ale raději hnědé, šedé nebo béžové, aby nevytvářely s kalhotami příliš velký kontrast. K obleku nosíme vždy jen šněrovací boty. (…) Hnědé boty nejsou společenské, hodí se k tvídovému nebo manšestrovému obleku, ke svetru, k džínám. Večer do společnosti si nemůžeme vzít jiné boty než černé s koženou podrážkou.

Černé boty se hodí téměř ke všemu

I když jsem často proti černým botám zaujatý ve prospěch hnědých, u obleků je to často ta nejbezpečnější volba. U černých obleků ani jiná volba není.

Nicméně jsem toho názoru, že když se posuneme k oblekům šedým a modrým, tmavě hnědé boty vypadají elegantněji.

Mám k tomu i historku, kterou často vyprávím: jednou nás na letišti oslovila paní (Češka, která si vzala Itala) a strašně se divila, že jsme Češi, protože jsme na sobě měli pěkné hnědé boty. Až tak je to u nás nezvyklé.

Jednoduchá verze: kdy černé a hnědé boty?

Jaké boty k obleku

S černými a tmavě hnědými botami se setkáme nejčastěji, proto na obrázku výše jednoduše vidíte, k jakým barvám obleku se hodí. Pokud byste rádi více detailů, pokračujte dále. (Pokračování textu…)

S čím ladit ponožky? Boty nebo kalhoty?

Už párkrát jsem dostal otázku, s čím ladit ponožky. S botami nebo kalhotami? Já zastávám názor, že s kalhotami. Tím jsem vám i trochu zkazil pointu článku, ale čtěte dál.

Co říká Ladislav Špaček?

Ponožky musejí ladit s botami a neměly by působit kontrastně. K hnědým botám zvolíme hnědé nebo béžové ponožky.

match-shoesPrvním zdrojem v českých končinách bývá právě Ladislav Špaček a některá z jeho četných publikací, kde se věnuje i pánskému klasickému odívání. Citaci uvedenou výše jsem objevil v jeho Velké knize etikety. Není v ní ale nijak zdůvodněno, proč by měl muž ponožky ladit právě s botami a ne kalhotami. (Pokračování textu…)

Galard už i v Praze: reportáž ze slavnostního otevření

Jak psal v minulém článku pan Kučera, v oblasti pánské módy se toho děje čím dál tím více. A to je jedině dobře. Poslední novinkou je, že se nám do Prahy nanominovala původně brněnská firma Galard pod vedením Stanislava Gálika, která se zabývá zejména šitím na míru – od košil, přes obleky až po džíny. K tomu boty Loake a všemožné doplňky.IMG_1623

Ve čtvrtek 15. května se konalo slavnostní otevření první pražské pobočky (pravděpodobně není poslední) Galard v nových prostorách ve Vyskočilově ulici kousek od BB Centra a Brumlovky. Již z polohy, která je daleko od všech nákupních center, ale o to blíž velkým kancelářským komplexům, je poznat rozdíl oproti běžným obchodům.

Stanislav Gálik s vedoucí pražského obchodu.
Stanislav Gálik s vedoucí pražského obchodu.

(Pokračování textu…)

Michal Kučera – Ke kvalitním botám je nutné se prochodit

S Michalem Kučerou se mírně známe od podzimu, kdy jsem za ním přišel s nabídkou spolupráce. I když spolupráce zatím nedopadla, mám pocit, že si poměrně dobře rozumíme. Napadlo mě požádat ho o rozhovor a doptat se na věci, ke kterým jsme se jindy nedostali. Výsledkem je vyprávění o historii Classic Shoes, oceňování fajnových věcí a českém vkusu.

Předávám slovo…

Cesta ke Classic shoes

10344895_10202656234819708_1296033328_n
Michal Kučera ve svém obchodě. FOTO: Radana Čechová, Empresa Media

Pánská móda mě zajímala vždycky. V patnácti jsem od táty dostal knížku Opravdový gentleman v německém originále, ale nikdy mě nenapadlo, že bych v tomto oboru mohl i podnikat. Jsem vystudovaný právník, 6 let jsem potom dělal novináře, 2 roky v korporátu, ale postupně ve mně uzrávala myšlenka založit si něco vlastního.

Chtěl jsem do Čech přivést jednu francouzskou značku, ale po důkladném propočítání se ukázalo, že by pro tuzemskou cenovou hladinu byla příliš drahá. Tak jsem hledal dál. Udělal jsem si mikro průzkum mezi svými známými a zjistil jsem, že mají strašný problém sehnat v Čechách kvalitní boty.

V ten okamžik jsem se praštil do čela, protože sám jsem moc dobře věděl, že kvalitní boty v Praze prostě nekoupím. Tehdy jsem je nakupoval v Německu nebo Anglii, když jsem tam jezdil pracovně. (Pokračování textu…)

Nosit ponožky jako papež

red-gammarelli-socks

Gentlemanovi by nikdy nemělo být vidět lýtko. Ani když dá nohu přes nohu. To jde ale s běžnými ponožkami do poloviny lýtek zařídit obtížně, protože se v průběhu dne shrnují a riziko obnažení přetrvává. Praví gentlemani proto nosí podkolenky.

Podkolenky? No, je to tak. Na první pohled to působí zvláštně, ale mají své výhody.

Tak předně – neshrnují se. Sahají až nad lýtko, kde krásně drží.

Zadruhé – často se vyrábějí v přesných velikostech, stejně jako boty, takže se nikde v botě nehromadí.

A v zimě vám v nich bude větší teplo. (Pokračování textu…)

Recenze peněženky od Brašnářství Tlustý

Pojem “Brašnářství Tlustý” vyvolává spoustu emocí – ať už pozitivních, tak negativních. Málokomu je každopádně lhostejné. Spousta mužů uvažuje, že by si od nich něco pořídili, ale stále se nerozhoupali (rozhovor by jim mohl také pomoci). Třeba i pro ně píšu tuto recenzi zatím jediného artiklu, který od Tlustého mám – pěněženky Business.

IMG_1604

Nekoupil jsem si ji sám – dostal jsem ji darem k Vánocům od bratra. Z toho pramení i volba monogramu, je na ní vyraženo “P.K.-Pravý Gentleman”. Sám se monogramům pokud možno vyhýbám, těm viditelným určitě. Jediné monogramy mám vyražené na zadní straně pásku a na spodním lemu jedné košile. Ale darovanému koni na zuby nekoukej, takže to neřeším. Naopak je to někdy dobrá záminka ke konverzaci. (Pokračování textu…)

Jak na okopané boty

V popisu mé práce je řešit věci, které ostatním možná připadnou “příliš”. Ale mě prostě baví objevovat různé triky a fígle. O to víc, když se týkají bot.

Možná jste si také všimli, že si časem trochu okopáváte hranu okolo podrážky. U rámových bot je to onen pověstný rám a hrana podešve. Stačí se párkrát projít po kočičích hlavách v centru a je to.

Dřív jsem se to snažil maskovat starým krémem na boty od Bati, ale obsahoval málo pigmentu, takže nedostatečně kryl a výsledek nebyl bůhvíjaký. Překvapivě i na takto okrajovou činnost ale existují specializované přípravky, v angličtině se jim říká “edge dressing”.

Jeden takový jsem na zkoušku objednal od Saphiru, i když tam se jmenuje Renovating Cream a primárně by se měl používat na dobarvování kožených výrobků a zakrývání hlubších šrámů. Každopádně na podrážky funguje také.

1) Před

IMG_1568

Takto vypadal rám podešve před aplikací Renovating Creamu. Nic hrozného, ale určitá okopanost už vidět byla. (Pokračování textu…)

3 úrovně napínáků a proč jsou podle mě cedrové nejlepší

Víte, co to jsou napínáky?
A používáte je?
Na první otázku odpoví 80 % mužů “ano”.
S tou druhou už je to horší.

Možná proto, že jim v zápětí začnu doporučovat cedrové napínáky, které stojí okolo 1000 Kč. I když si myslím, že skutečně nejlepší jsou, existují levnější (a horší) alternativy. Nicméně lepší používat napínáky alespoň nějaké, než vůbec žádné.

Abychom mohli kvalitu napínáků posuzovat, musíme vědět, jakou mají funkci. V první řadě do sebe musí natáhnout vlhkost z bot a kůži napnout, aby na ní nezůstávaly záhyby a vrásky. Bonus je, když příjemně voní.

1) Plastové napínáky

Zdroj: Ikea
Zdroj: Ikea

Plastové napínáky splňují pouze podmínku vypnutí kůže, ale logicky do sebe nemůžou nasát vlhkost. Navíc se mohou zničit – jedny mi kdysi v začátcích praskly.

Na druhou stranu jsou levné – v IKEA je pořídíte za 25 Kč. Každopádně když už dáte 6000 Kč a více za rámové boty, nedává moc smysl na napínácích šetřit. (Pokračování textu…)

Nová kolekce Church’s v Classic Shoes

Minulý čtvrtek jsem se na poslední chvíli rozhodnul jít na kombinovanou akci pořádanou v Classic Shoes – představení nové kolekce Church’s a Leo Macenauera. A nelitoval jsem.

Nutno říct, že u podobných akcí jde především o dobrou společnost a konverzaci; té bylo dostatek. Nejsem úplně společensky smělý člověk, ale celý večer jsem se dobře bavil. Ať už s Michalem Kučerou (majitel Classic Shoes), Erikem Martinem Lawartem (potykali jsme si), nebo jeho dámským doprovodem.

Ale už k samotným produktům…

IMG_1296
Letní šály Leo Macenauera si můžete v Classic Shoes stále zakoupit (minimálně měsíc). Za 990 Kč.
IMG_1295Stejně tak novou kolekci barevných ponožek – 190 Kč/pár.

Church's Sahara

Church’s Sahara. Jak jinak taky desert boots pojmenovat?

(Pokračování textu…)

Zápisky z knihy Šaty dělají člověka

Před pár týdny jsem se cestou do salonu Erika Martina Lawarta stavil v nedalekém antikvariátu s cílem nakoupit knihy o módě z dob minulých. Slavil jsem úspěch a 4 exempláře si pořídil. Jako první jsem se pustil do publikace od Želmíry Živné s názvem Šaty dělají člověka.

Jedná se o zajímavý průřez historií módy od prvopočátků až do druhé poloviny 20. století, kde už objevíme socialistický podtón. Průběžně jsem si dělal výpisky nejzajímavějších pasáží – mimojiné proč by se ženy měly stydět, jak se dostalo hedvábí do Itálie, kdo do Evropy přinesl kalhoty atd.

Pasáže z knihy jsou dále v článku běžným textem, své komentáře jsem doplnil kurzívou.


Muž vyjadřuje oblečením svou moc, žena krásu.

Jedna z možných odpovědí na otázku, proč bychom se vlastně měli jako muži snažit pěkně oblékat.

Ve starém Řecku a Číně se domnívali, že se lidé oblékají proto, aby se chránili před zimou. Autoři Bible zase věřili, že oblečením se člověk chrání před studem.

Dějiny módy nejsou dějinami nejsou dějinami skromnosti a praktického významu oblečení, ale dějinami výrazu sebevědomí, moci a pojetí krásy.

Až do našeho (myšleno 20.) století se lidé většinou oblékali tak, že oděv zakrýval či zkresloval přirozený tvar jejich těla.

Zajímavé – dnešní praxe vypasovaných obleků, slim fit kalhot a legín u žen není rozhodně samozřejmá. Ani trendově, ani konceptuálně.

První civilizace vznikly v mírných pásmech a jejich obyvatelé se oblékali dávno předtím, než lidé z Ohňové země v Jižní Americe, kde je značná zima. Primitivní člověk se neschovával před zimou do oděvu, ale do jeskyně. Dodnes se Eskymák svlékne do naha, když vstoupí do iglú. A když japonské rybáře překvapí na moři déšť, svléknou šaty, schovají je na suché místo a po dešti se obléknou.

Člověk odpradávna nosil šaty, míní badatel Langner, aby překonal svůj pocit méněcennosti a cítil se nadřazený živým tvorům, pak i členům rodiny a kmene, získal si obdiv druhých.

Kalhoty byly původně barbarské – urození Římané zásadně nosili tógu a Barbary pohrdali.

Základní principy odívání jsou ovinovací, košilovitě kytlicový (základ evropského odívání), orientální princip turecko-tatarský a mongolský, tzv. kaftanový.

O podobných věcech člověk často nepřemýšlí, ale trocha teorie nezaškodí.

Hedvábí do Evropy přenesli dva mniši – Ibas a Mikuláš. Vydlabali si ve svých holích dutiny a v nich přenesli vajíčka bource morušového až na byzantský dvůr.

Roku 1204 se vrátil z křížové výpravy benátský dóže Dandolo a z rozbitého Cařihradu si přivezl jako kořist chov bource morušového. Chov bource a výroba hedvábí se pak rozšířily po celé severní Itálii a do jižní Francie.

Není náhodou, že spousta kvalitních výrobců kravat se nachází právě v Itálii.

Světec Klement Alexandrijský říká, že žena by se měla stydět, kdykoliv si vzpomene, co je zač.

Trochu vytrženo z kontextu, ale stejně: militantní křesťanství ve středověké praxi.

Commodian je dokonce proti jakémukoliv barvení. Barva je podle něj “zbytečná pro zdraví, přitahuje lačné oči, a navíc je falešná, protože kdyby Bůh chtěl, aby vlněné šaty byly červené, byl by stvořil červené ovce“.

S takovou logikou polemizovat ani nelze.

Teprve v gotice se šití šatů svěřuje specialistům – krejčím. Je to z toho důvodu, že poprvé musí oblek skutečně padnout, tedy kopírovat tvar těla. Větší důležitost ale připadala střihačům/kráječům látky – ze slova “krájet” pochází i výraz “krejčí”.

Střihači si svou vážnost zachovali dodnes – v tradičních krejčovských dílnách jsou střihači v hierarchii nejvýše, podle nich se často salony jmenují, i když oblek skutečně šije někdo jiný.

Jedna z nejstarších knih poučujících, jak sestavit střih, je kniha španělského krejčího z roku 1579. U nás je nejstarší Kniha služební na mistrovství staroměstských krejčí v Praze z roku 1685.

Díky tomu, že se oděvy šily podle šablony, podléhaly snadněji různým změnám, protože šablony se daly obkreslovat a kopírovat. Díky tomu se mohly oděvy šít i v malé míře do zásoby, což umožnilo konfekční prodej a šíření módy.

Na dvoře Ludvíka XIV. (Král Slunce) se nosily červené punčochy a už můžeme mluvit o základních částech pánského obleku – kalhotách, saku a vestě.

Tak odtud pocházejí červené ponožky! V módě se všechno vrací a opakuje.

Ze stejné doby pochází také zvyk chodit vevnitř bez pokrývky hlavy – muži měli čím dál tím větší paruky a klobouky nosili jen v podpaží na okrasu.

Čím vyšší podpatky, tím nižší morálka.

Dalo by se říct, že platí dodnes.

Francouzská revoluce urychlila nejzásadnější změnu ve vývoji oblékání mužů v dějinách. Do té doby muži i ženy soutěžili, kdo bude oblečen nádherněji. Od konce 18. století je muž oblečen dobře, umí-li nosit s elegancí jednoduchý oblek. 

Opakovaně tvrdím, že to máme jako muži mnohem jednodušší.

Nejvíce se o prosazení nové anglické módy prosadili mladí angličtí dandyové. Žili na konci 18. a v prvních desetiletích 19. století. Jejich králem byl George Bryan Brummel, zvaný Beau. Brummelovým tajemstvím byla prostota. Vyhýbal se křiklavým barvám, nenosil šperky a zbytečné doplňky.

V jednoduchosti je krása.

V roce 1824 byl v Paříži otevřen první obchod s konfekcí, jehož cílem už nebylo obalit chudšího člověka do nějakých hadrů, ale dát mu levnější a přitom jakž takž slušně vypadající oblek.

V celých lidských dějinách vládl v oblékání takzvaný hierarchický princip, česky řečeno, šaty dělají člověka.

Vědecká teorie potvrzuje lidovou pravdu.

Naši předkové se začali oblékat ze 3 důvodů: užitkový, hierarchický a svůdný princip.

Naši pradědečkové by bez vesty nemohli ani do hospody. (Pokračování textu…)