Daniel Rufer

Jak prát vlněné svetry

S těžkým srdcem přiznávám, že neumím používat pračku. Právě kvůli tomu jsem si před několika týdny poškodil svůj oblíbený vlněný svetr. Poškodil tak, že se srazil až na úplnou hranici nositelnosti. To pro mě bylo impulsem k tomu naučit se vlněné svetry prát ručně a sestavit tento návod, který se určitě bude hodit i vám.

Praní v pračce znamená riziko

Přísahal bych, že jsem program na vlnu zvolil správně. Stejně to nepomohlo. Záleží jakou máte pračku a jak jste šikovní s jejím nastavením. Vždy ale riskujete, že se svetr může srazit, cuckovatět a podobně. A pokud stál jako ten můj několik tisíc, nehazardujte.

Vlněné svetry jedině ručně

Vyhledal jsem si moudra ze zahraničních blogů, spojil je s moudry babiček a došel k jasnému závěru – vlněné svetry prát jedině ručně. Návod na ruční praní jsem shrnul do několika bodů:

1) Svetr vložte do kbelíku/dřezu a ten napusťte vlažnou vodou. Přidejte malé množství tekutého pracího prostředku, který je vhodný k praní vlny.

2) S citem vymáchejte. Dávejte si pozor, abyste svetr nevytahovali a neždímali, zabráníte tak jeho deformování. (Pokračování textu…)

Pokračovat ve čtení

Boty Meermin – příjemné překvapení z Madridu

Když jsem viděl, jak moc jsem dokázal okopat z druhé ruky koupené černé oxfordky Barker, rozhodl jsem se pořídit nové. Lákalo mě vyzkoušet značku, se kterou osobní zkušenost nemám, ale slyšel jsem na ni v posledních měsících chválu ze všech stran, tedy španělský Meermin.

Nováčci s inovativním přístupem

Tenhle rodinný podnik se nemůže pyšnit mnohasetletou tradicí, ani rozsáhlou sítí prodejen – první otevřel v Tokiu v roce 2010, druhou v Madridu o rok později. Má ale zajímavý obchodní model. Produkty Meermin totiž pořídíte jedině přes internet či v jejich dvou prodejnách. Zakladatelé, ševci ze třetí a čtvrté generace proslulé španělské rodiny, zvolili poněkud odlišný přístup jak k výrobě, tak k prodeji. Své produkty nenabízejí velkoobchodně a část výroby přesunuli do Číny. Tam si vytrénovali vlastní ševce, kteří boty ručně ušijí až do fáze, kdy se přišívají podrážky. Poté jsou boty odeslány do Španělska, kde jsou na strojích dokončeny. Eliminací prostředníků a ruční výrobou mimo Evropu dosáhli výrazně nižší ceny, než jejich kvalitativně srovnatelná konkurence.

(Pokračování textu…)

Pokračovat ve čtení

Jak na vázání tkaniček

Výborně a velmi dobře oblečeného muže od sebe rozpoznáte mimo jiné podle toho, jaký má ten či onen cit pro detail. Mezi detaily, které není radno podceňovat, patří vhodné vázání tkaniček. Uznávané zvyklosti jsem tedy shrnul do několika jednoduchý pouček.

Oxford vždy rovně

Pro formálnější příležitosti, kdy je vhodné sáhnout po oxfordkách, vždy važte rovně. Dává to smysl. Takové vázání je elegantní, čisté, souměrné. Nejobvyklejší je takzvané evropské vázání. Při něm se střídavě zavazuje vnější strana tkaničky rovně, vnitřní strana diagonálně, přičemž se vnitřní strana navazuje ob jednu dírku. (Pokračování textu…)

Pokračovat ve čtení

7 věcí, které byste měli vědět před nákupem košile

Při nákupu prvních košil jsem stejně jako většina z Vás udělal řadu chyb. Zvolil jsem hutný materiál, ve kterém mi nebylo moc příjemně, nevhodně jsem zvolil límec, zapínání na knoflíky nebyla u mé první košile pro formální příležitosti také nejlepší volba. Dovolil jsem si na základě svých zkušeností vytvořit stručný návod, se kterým se většině běžných chyb vyhnete.

1) Bavlna nebo nic

Cokoliv jiného než 100 % bavlna bude s největší pravděpodobností průšvih. Snad jen s výjimkou lnu a hedvábí. Na omak poznáte velmi snadno, o jaký materiál se jedná – umělina bude zpravidla výrazně hrubší. Barva na bavlněné košili bude také plnější a hlubší. Rozdíl poznáte velmi rychle i při nošení. Umělina málo větrá a citlivější pokožku může snadno podráždit, takže se v létě budete potit až běda.

Košile z egyptské bavlny. Zdroj: http://www.nelsonwade.com/

(Pokračování textu…)

Pokračovat ve čtení

Realita britského oblékání

Autorem tohoto článku je Daniel Rufer.

Oblékání a celkový styl Britů pro nás jsou v mnoha ohledech nedostižnými vzory, které se dostihnout vytrvale snažíme. Rád bych zkusil popsat realitu tak, jak jsem ji měl možnost vidět. Během pobytu ve Skotsku a návštěvách Londýna jsem se snažil mít oči otevřené a troufám si tvrdit, že alespoň základní zákonitosti se mi vypozorovat podařilo. Rád bych se o ně s vámi podělil.

Kožené podrážky vedou

Hezky od podlahy, spíše tedy od chodníku – od bot. Musím upřímně říct, že ačkoliv chození v botách s koženou podrážkou mám velmi rád, míval jsem s ním po většinu roku problém i v našich klimatických podmínkách. Patřím totiž k těm, kterým nedělají problém pěší přesuny na delší vzdálenosti. A dešti či jinému zdroji mokra se vždy jednoduše vyhnout nedá. Znásobte si tento jev britským počasím a asi pochopíte, že jsem většinu času boty s koženou podrážkou nenosil, a když už ano, vyjadřoval jsem se u jejich sušení všelijak, rozhodně ale ne jako gentleman.

(Pokračování textu…)

Pokračovat ve čtení

Duffle coat – kabát, ve kterém nejde zmrznout

Autorem tohoto článku je Daniel Rufer, moje obsahová pravá ruka. Možná se s ním budete tady na blogu setkávat častěji.

Delší dobu jsem zvažoval, o jaký kabát bych doplnil svůj šatník. Při pobytu ve Skotsku jsem totiž zjistil, že můj oblíbený podzimní kabát, se kterým jsem odchodil v Praze celou zimu bez sebemenších problémů, na místní sychravo (vytrvalý mlhavý nečas, který tu je už tak od půlky října) dost dobře nestačí. Začal jsem se proto poohlížet po něčem teplejším. Zadání bylo jasné: delší kabát, ideálně alespoň ke kolenům, pro každodenní nošení, přes sako spíše nouzově. Aby to taky bylo trošku neotřelé a rozhodně ne příliš konzervativní. Asi se jenom těžko mohlo stát, abych dříve nebo později nenatrefil na duffle coat, britskou klasiku, která je i tady na severu u bodrých Skotů velmi populární.

Námořnický veterán

Zkusím Vás nenudit obšírnou historií, protože v mírných obměnách si tyto informace najdete v podstatě kdekoliv a mnozí jste je již slyšeli. Jméno duffle (nebo také duffell, duffel) coat je odvozeno od vlámského města Duffel, kde byl prapůvodně zpracováván charakteristický materiál, ze kterého byly tyto kabáty vyráběny. Tím je zpravidla velmi hrubá vlna. Kabát se v podobě, v jaké ho známe dnes, vyznačuje velikou kapucí ve tvaru palačinky, zapínáním na tři nebo čtyři olivky. buď ze dřeva, nebo nověji z bůvolích rohů, s provázkovými nebo koženými očky, do kterých se provlékají, dvěma velikými předními kapsami a výraznou vnitřní tartanovou podšívkou.

(Pokračování textu…)

Pokračovat ve čtení