Monthly Archives: Duben 2014

3 úrovně napínáků a proč jsou podle mě cedrové nejlepší

Víte, co to jsou napínáky?
A používáte je?
Na první otázku odpoví 80 % mužů “ano”.
S tou druhou už je to horší.

Možná proto, že jim v zápětí začnu doporučovat cedrové napínáky, které stojí okolo 1000 Kč. I když si myslím, že skutečně nejlepší jsou, existují levnější (a horší) alternativy. Nicméně lepší používat napínáky alespoň nějaké, než vůbec žádné.

Abychom mohli kvalitu napínáků posuzovat, musíme vědět, jakou mají funkci. V první řadě do sebe musí natáhnout vlhkost z bot a kůži napnout, aby na ní nezůstávaly záhyby a vrásky. Bonus je, když příjemně voní.

1) Plastové napínáky

Zdroj: Ikea
Zdroj: Ikea

Plastové napínáky splňují pouze podmínku vypnutí kůže, ale logicky do sebe nemůžou nasát vlhkost. Navíc se mohou zničit – jedny mi kdysi v začátcích praskly.

Na druhou stranu jsou levné – v IKEA je pořídíte za 25 Kč. Každopádně když už dáte 6000 Kč a více za rámové boty, nedává moc smysl na napínácích šetřit. (Pokračování textu…)

Nová kolekce Church’s v Classic Shoes

Minulý čtvrtek jsem se na poslední chvíli rozhodnul jít na kombinovanou akci pořádanou v Classic Shoes – představení nové kolekce Church’s a Leo Macenauera. A nelitoval jsem.

Nutno říct, že u podobných akcí jde především o dobrou společnost a konverzaci; té bylo dostatek. Nejsem úplně společensky smělý člověk, ale celý večer jsem se dobře bavil. Ať už s Michalem Kučerou (majitel Classic Shoes), Erikem Martinem Lawartem (potykali jsme si), nebo jeho dámským doprovodem.

Ale už k samotným produktům…

IMG_1296
Letní šály Leo Macenauera si můžete v Classic Shoes stále zakoupit (minimálně měsíc). Za 990 Kč.
IMG_1295Stejně tak novou kolekci barevných ponožek – 190 Kč/pár.

Church's Sahara

Church’s Sahara. Jak jinak taky desert boots pojmenovat?

(Pokračování textu…)

Zápisky z knihy Šaty dělají člověka

Před pár týdny jsem se cestou do salonu Erika Martina Lawarta stavil v nedalekém antikvariátu s cílem nakoupit knihy o módě z dob minulých. Slavil jsem úspěch a 4 exempláře si pořídil. Jako první jsem se pustil do publikace od Želmíry Živné s názvem Šaty dělají člověka.

Jedná se o zajímavý průřez historií módy od prvopočátků až do druhé poloviny 20. století, kde už objevíme socialistický podtón. Průběžně jsem si dělal výpisky nejzajímavějších pasáží – mimojiné proč by se ženy měly stydět, jak se dostalo hedvábí do Itálie, kdo do Evropy přinesl kalhoty atd.

Pasáže z knihy jsou dále v článku běžným textem, své komentáře jsem doplnil kurzívou.


Muž vyjadřuje oblečením svou moc, žena krásu.

Jedna z možných odpovědí na otázku, proč bychom se vlastně měli jako muži snažit pěkně oblékat.

Ve starém Řecku a Číně se domnívali, že se lidé oblékají proto, aby se chránili před zimou. Autoři Bible zase věřili, že oblečením se člověk chrání před studem.

Dějiny módy nejsou dějinami nejsou dějinami skromnosti a praktického významu oblečení, ale dějinami výrazu sebevědomí, moci a pojetí krásy.

Až do našeho (myšleno 20.) století se lidé většinou oblékali tak, že oděv zakrýval či zkresloval přirozený tvar jejich těla.

Zajímavé – dnešní praxe vypasovaných obleků, slim fit kalhot a legín u žen není rozhodně samozřejmá. Ani trendově, ani konceptuálně.

První civilizace vznikly v mírných pásmech a jejich obyvatelé se oblékali dávno předtím, než lidé z Ohňové země v Jižní Americe, kde je značná zima. Primitivní člověk se neschovával před zimou do oděvu, ale do jeskyně. Dodnes se Eskymák svlékne do naha, když vstoupí do iglú. A když japonské rybáře překvapí na moři déšť, svléknou šaty, schovají je na suché místo a po dešti se obléknou.

Člověk odpradávna nosil šaty, míní badatel Langner, aby překonal svůj pocit méněcennosti a cítil se nadřazený živým tvorům, pak i členům rodiny a kmene, získal si obdiv druhých.

Kalhoty byly původně barbarské – urození Římané zásadně nosili tógu a Barbary pohrdali.

Základní principy odívání jsou ovinovací, košilovitě kytlicový (základ evropského odívání), orientální princip turecko-tatarský a mongolský, tzv. kaftanový.

O podobných věcech člověk často nepřemýšlí, ale trocha teorie nezaškodí.

Hedvábí do Evropy přenesli dva mniši – Ibas a Mikuláš. Vydlabali si ve svých holích dutiny a v nich přenesli vajíčka bource morušového až na byzantský dvůr.

Roku 1204 se vrátil z křížové výpravy benátský dóže Dandolo a z rozbitého Cařihradu si přivezl jako kořist chov bource morušového. Chov bource a výroba hedvábí se pak rozšířily po celé severní Itálii a do jižní Francie.

Není náhodou, že spousta kvalitních výrobců kravat se nachází právě v Itálii.

Světec Klement Alexandrijský říká, že žena by se měla stydět, kdykoliv si vzpomene, co je zač.

Trochu vytrženo z kontextu, ale stejně: militantní křesťanství ve středověké praxi.

Commodian je dokonce proti jakémukoliv barvení. Barva je podle něj “zbytečná pro zdraví, přitahuje lačné oči, a navíc je falešná, protože kdyby Bůh chtěl, aby vlněné šaty byly červené, byl by stvořil červené ovce“.

S takovou logikou polemizovat ani nelze.

Teprve v gotice se šití šatů svěřuje specialistům – krejčím. Je to z toho důvodu, že poprvé musí oblek skutečně padnout, tedy kopírovat tvar těla. Větší důležitost ale připadala střihačům/kráječům látky – ze slova “krájet” pochází i výraz “krejčí”.

Střihači si svou vážnost zachovali dodnes – v tradičních krejčovských dílnách jsou střihači v hierarchii nejvýše, podle nich se často salony jmenují, i když oblek skutečně šije někdo jiný.

Jedna z nejstarších knih poučujících, jak sestavit střih, je kniha španělského krejčího z roku 1579. U nás je nejstarší Kniha služební na mistrovství staroměstských krejčí v Praze z roku 1685.

Díky tomu, že se oděvy šily podle šablony, podléhaly snadněji různým změnám, protože šablony se daly obkreslovat a kopírovat. Díky tomu se mohly oděvy šít i v malé míře do zásoby, což umožnilo konfekční prodej a šíření módy.

Na dvoře Ludvíka XIV. (Král Slunce) se nosily červené punčochy a už můžeme mluvit o základních částech pánského obleku – kalhotách, saku a vestě.

Tak odtud pocházejí červené ponožky! V módě se všechno vrací a opakuje.

Ze stejné doby pochází také zvyk chodit vevnitř bez pokrývky hlavy – muži měli čím dál tím větší paruky a klobouky nosili jen v podpaží na okrasu.

Čím vyšší podpatky, tím nižší morálka.

Dalo by se říct, že platí dodnes.

Francouzská revoluce urychlila nejzásadnější změnu ve vývoji oblékání mužů v dějinách. Do té doby muži i ženy soutěžili, kdo bude oblečen nádherněji. Od konce 18. století je muž oblečen dobře, umí-li nosit s elegancí jednoduchý oblek. 

Opakovaně tvrdím, že to máme jako muži mnohem jednodušší.

Nejvíce se o prosazení nové anglické módy prosadili mladí angličtí dandyové. Žili na konci 18. a v prvních desetiletích 19. století. Jejich králem byl George Bryan Brummel, zvaný Beau. Brummelovým tajemstvím byla prostota. Vyhýbal se křiklavým barvám, nenosil šperky a zbytečné doplňky.

V jednoduchosti je krása.

V roce 1824 byl v Paříži otevřen první obchod s konfekcí, jehož cílem už nebylo obalit chudšího člověka do nějakých hadrů, ale dát mu levnější a přitom jakž takž slušně vypadající oblek.

V celých lidských dějinách vládl v oblékání takzvaný hierarchický princip, česky řečeno, šaty dělají člověka.

Vědecká teorie potvrzuje lidovou pravdu.

Naši předkové se začali oblékat ze 3 důvodů: užitkový, hierarchický a svůdný princip.

Naši pradědečkové by bez vesty nemohli ani do hospody. (Pokračování textu…)

Jaký je rozdíl mezi kolínskou a vodou po holení?

Nemyslím si, že technologický pokrok je vždy věc dobrá. Samozřejmě netelefonuji z budky a neposílám telegramy, ale v některých ohledech staromilec jsem. Mám rád rámové boty vyrobené 150 let starou technologií, nebo tradiční mokré holení. Zatím jsem se ještě neodhodlal k zakoupení břitvy, proto se holím klasickým holicím strojkem, tzv. bagrem.

K mokrému holení patří různé olejíčky, mýdla, vody, jezevčí štětky a další propriety, se kterými je radost pracovat. Plánuji se jim věnovat v článcích příštích trochu více, dnes bych rád odpověděl na dotaz, který jsem dostal emailem: Jaký je rozdíl mezi kolínskou a vodou po holení?

Voda po holení

St_James_Luxury_Aftershave_hlavni_large-2Jezdit ostrým kusem železa přes obličej není to nejlepší, co můžete své pokožce udělat. Ale holit se člověk musí. Aby to kůže zvládala lépe a mohla se zklidnit a zhojit, používáme různé přípravky po holení. Gely, balzámy, nebo právě vody po holení.

Taháni za vousy při holení znamená otevřené póry, použití mírně tupé žiletky může znamenat ranky a říznutí a neustále používání pěny na holení může pokožku vysušit.

Hlavním cílem vody po holení je tedy pokožku zklidnit, hydratovat, uzavřít póry a usnadnit hojení.

Kolínská

Gentleman_s_Cologne_hlavni_largeV češtině se slovo kolínská používá jako přeložená zkratka Eau de Cologne, což byl první parfém vyráběný v německém městě Cologne (Kolín nad Rýnem) minimálně od roku 1799. Dnes je to synonymum pro jakýkoliv parfém s obsahem 2-5 % vonných látek.

Kolínská neplní žádné z funkcí vody po holení, je to čistě jen vůně. Proto se aplikuje na klasická pulzující místa – krk, zápěstí – aby byla cítit co nejdéle.

Pokud máte tu možnost, doporučuji používat vodu po holení i kolínskou té stejné vůně. Pokročilí mohou používat i stejně parfémované mýdlo či krém na holení.

Zdroje a další čtení:

 

9+1 malých gentlemanských triků, které vám usnadní život

Trendem dnešní doby jsou zkratky a hacky. Nikomu se moc nechce tvrdě a dlouho pracovat. I když tento přístup úplně neuznávám, dal jsem dohromady seznam 10 triků, které vám ulehčí život a nějakým způsobem se dotýkají gentlemanského způsobu života.

1) Nemáte lžíci na boty? Použijte kreditku.

IMG_1223

Abyste si nezničili opatek boty, doporučuje se nazouvat je s pomocí lžíce. Co když ji nemáte po ruce? Poslouží kreditka. Tedy raději jiná plastová kartička (pojištěnce, ISIC, průkazka do knihovny, …), kreditky mají tendenci se lámat. Použijete ji stejně jako lžíci, jen se budete muset více sklonit. (Pokračování textu…)

Jak si zavázat tkaničky tak, aby se už nikdy nerozvázaly

Představte si, že na 90 % si v tuto chvíli vážete tkaničky špatně.

Přitom stačí 2 vteřiny, udělat jeden pohyb jinak a už se vám jen tak nerozvážou.

Jakmile si to jednou zkusíte, už nebudete chtít nikdy jinak.

Natočil jsem krátké návodné video, tak se podívejte, jak na to. Poděkovat mi můžete potom :-).

Znali jste tento trik? Pokud ne, těšíte se, až ho předáte svým dětem?

Brašnářství Tlustý: Řemeslníci, Baťa a hledání smyslu

Od rozhovoru v Brašnářství Tlustý jsem si sliboval leccos, ale toto rozhodně ne. Stačily mi 4 otázky, abych pana Ivana Petrův rozmluvil na celé 2 hodiny. Byl jsem svědkem neskutečného vyprávění o navracení hrdosti, baťovských ideálech a staré dobré ruční práci. Tento příběh mě osobně dostal. Tak třeba dostane i vás. Předávám slovo.

Brašnářství Roman Tlustý & spol. jsme založili s Romanem a Zuzanou Beránkovou před rokem. Roman je řemeslník srdcem, duší až k palcům na nohách, Zuzka zase pečlivá, šikovná na jemnější věci. Z branže určitě znáte ševce Radka Zachariáše. Radek je řemeslník par excellence, ale Roman Tlustý je jiný typ. Je to velký svéráz, zemitější typ člověka, a tím, že je skoro slepý, nedělá tak jemné výrobky. To “& spol.”, to jsme my všichni kolem Romana. Zuzana je duše výrobního týmu, je to moc šikovná návrhářka.

Roman-Tlusty-dlnaJá sám jsem do toho vletěl ve čtyřiceti po 15 letech v IT, řídil jsem roky softwarovou firmu, ale už jsem potřeboval svět jedniček a nul nutně změnit taky za něco zemitějšího, co by mělo větší smysl než psaní softwaru. (Pokračování textu…)