Nejdříve muž, potom gentleman

Opravdu málokdy se mi stane, že by mě jeden konkrétní článek opravdu zasáhl a naráz mi změnil náhled na určitý problém. Teď se to ovšem podařilo Brettovi McKay článkem You’ve Got to Be a Man, Before You Can Be a Gentleman. Myslím, že se mu podařilo geniálně vystihnout prapůvod výhrad, které mají různí lidé vůči celému “gentlemanskému hnutí”.

Myšlenka je to jednoduchá, nejdříve musíte dospět v Muže, než se z vás stane gentleman. Problém je, že spousta mladých mužů se mnou v čele tuto fázi přeskakuje a snaží se stát gentlemanem – ať už to znamená cokoliv – rovnou. Pozoruji to už delší dobu a nikdy jsem nedokázal pochopit, proč z někoho sálá taková neurčitá mužná síla (nemyslím svaly) a někdo druhý působí slabě a nemužně. Opět, nemluvím o fyzické síle.

Co jsou vlastně ony znaky mužnosti? Nebo jak definovat “správného muže”? Já přejmu pár bodů z výše zmíněného článku, protože i když na něm nemám co vylepšit, rád bych ho alespoň poslal dál.

Existují 3 oblasti nebo pilíře mužnosti, které by měl muž splňovat a naplňovat, aby se mohl cítit plnohodnotně. Jsou to ochránit, zabezpečit a rozmnožovat se. Pokud se v některém z nich nemůže dostatečně realizovat, ať z vlastní vůle nebo vnějších příčin, jsou ostatní pilíře příliš namáhány a klade se na ně přehnaný důraz. Možný příklad: dnes není (většinou) potřeba rodinu chránit se zbraní v ruce, spousta mužů zahnívá v nenaplňující práci, tedy 2 z jejich pilířů nejsou příliš silné. O to větší důraz proto kladou na pilíř poslední: rozmnožování. Od toho už je jen krůček k závislosti na pornu a záletům. Samozřejmě to není vědecky podložená hypotéza, ale dává smysl.

Další bod: Gentlemanství by podle něj mělo být o vůli – o vědomí vlastní síly, a jejím stejně vědomém nevyužívání, kdy je síle nahrazena respektem k okolí. Pro někoho, kdo je od malička krotký a slušný, nepředstavuje takové gentlemanství problém. Nemá pak ale takovou váhu a hodnotu. Význam toho, kdy se k gentlemanství propracuje bouřlivák, je naproti tomu výrazně větší.

Když si vypůjčím příklad: je to stejné, jako když chcete hubnout a procházíte kolem automatu se sušenkami. Pokud si nic nekoupíte proto, že s sebou nemáte peníze, není to žádné hrdinství. Pokud vám ale v kapse cinká přesný obnos drobáků a vy se přesto překonáte, zasloužíte si obdiv.

Oba směry se dají kultivovat zároveň: lze být gentleman i dobrý muž. Já jsem ale poslední dobou tu mužnou část docela zanedbával.

Přiznám se, že tento způsob myšlení a nahlížení na “mužnost” je pro mě hodně nový a můj názor na něj není ještě zcela vytříbený. Raději jsem vám ale svůj objev předal trochu živelně, než abych jej nepředal vůbec.

Trocha humoru na závěr: o něčem podobném se možná psalo i na Priglu v článku Generace W.

Co si o tom myslíte vy? Přečetli jste si článek od Bretta McKaye?

Komentáře

  1. Jan Gromnica

    Dobrý den, ten Vámi uváděný článek už jsem četl před cca 14 dny musím přiznat, že u mne nastaly tytéž myšlenkové pochody jako u Vás. :) Taky bych chtěl zapracovat na tom, abych nejprve dospěl v muže a teprve potom se dobrovolně omezil na svobodě tím, že se přetavím v gentlemana. Umět tak rohovat jako Holmes, chodit oblečen a vystupovat jako Poirot, to by bylo něco…

  2. Roman

    Dospět v muže
    Co jsou vlastně ony znaky mužnosti? Muž se například dokáže omluvit, dokáže uznat svojí chybu, nevyhýbá se základní vojenské službě.

    Už vůbec to nemá nic společného s cenou obleku, s kvalitou bot atd.

  3. Stef

    Hehe, pripada mi to ako zaklad pickupera, co mi je ako pickuperovi sympaticke :)
    s clankom samozrejme suhlasim, bolo by super keby tu bolo toho viac o chlapskom mindsete.
    stef

  4. ajfl

    Dobry den Pavle ,ten clanek si urcite nekde vylepte at se vam stale pripomina. Muze to byt vas bod zlomu.Vas blog jem objevil diky Marusce a par mesicu jej ctu a drzim vam palce abyste se dostal tam kam smerujete. Diky svemu veku se na mladsi generaci divam tak trochu z hury s otcovskym soucitem, dyk sou to jeste deti. Zvlaste kdyz se mi snazi vysvetlit ze uz jsou dospeli jelikoz jim je 22 let.Pokud do sveho stylu zaradite neco z z toho clanku a I neco z Priglu jste na nejlepsi ceste. Gentleman je predevsim postoj a chovani, obleceni je az nasledujici. I kdyz doma stale zjistuji , ze staci mit vycistene boty ciste obleceni jineho strihu nez sportovni teplaky a jste za elegana. At se vam dari. Mimochodem jak se vam libilo pri posledni navsteve Londyna.
    Ajfl Londyn

  5. Michal

    Takže muž, který stráví 5 let ve vězení a po pobytu v teplácích se přemůže, zkrotí své kriminální já a bude ukázkový gentleman je nějak větší muž, než ten který ve vězení nebyl a je celý život víceméně slušný? Je větší gentleman? Zaslouží si větší respekt? Jistě, je to úspěch, a to velmi velký. Ale nemyslím že je někdo víc gentleman a zaslouží si větší respekt jenom proto že předtím byl hajzl. Gentleman je gentleman, nezáleží na tom jaký byl předtím. Záleží na tom aby byl gentleman stále. Ne pouze kdy se mu to hodí… Jinak s postupem muž -> gentleman se nedá než nesouhlasit. „Gentlemanské“ zásady a vychování se může u můžou pěstovat už od mladého věku, ale mužem se musí každý stát sám.

    1. Jan Gromnica

      Nemám za to, že by člověk nutně měl být neotesancem, násilníkem či dokonce kriminálníkem, aby dal vyniknout hloubce svého gentlemanského (tedy ohleduplného) chování. Někteří lidé však volí takovou životní strategii, že si nechtějí nikoho pohněvat, někoho se dotknout a za každou cenu jsou slušní (i tehdy, kdy si to druhá strana nezasluhuje). Zvláště u mužů hrozí, že je okolí začne časem vnímat jako slabé. Ono je občas dobré umět vycenit zuby a nenechat sebou vláčet. O fyzickou sílu se zde primárně, jak uvádí pan Králíček, opravdu nejedná. Jedno z poselství článku tkví v podle mého soudu v tom, že muž by si měl být vědom svých kvalit a umět stát pevně na vlastních nohou, a je, myslím, adresováno především věkové skupině, která se ještě nachází někde uprostřed mezi jinošstvím a mužným věkem. Kouzlo spočívá v té vnitřní mravní ukázněnosti – nechovat se jako gentleman proto, že jinou možnost vlastně nemám, ale pro to, že to tak cítím jako správné.

  6. Martin

    Pavle, neměl by se Váš blog jmenovat spíše Správně elegantní? Gentlemanství je opravdu o něčem jiném.
    I tak přeju hodně úspěchů a držím palce.
    PS: Jeste si občas pohlídejte pravopis, jsou to zbytečné vady na „kráse“.

  7. Pingback: Jak se snažím stát mužem |

Napsat komentář: ajfl Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *