Umět rozdělat oheň

Když jsem byl mladší, byla mojí biblí obsáhlá kniha Přítel lesa. Možná ji máte doma také. Zapaloval jsem oheň, kdykoliv to jen šlo a jednou jsem si i vykopal vlastní ohniště, ve kterém jsem se snažil celý den udržet co nejmenší oheň. Co minutu jsem přikládal deseticentimetrové klacíčky, ale dokázal jsem to. A schopnost zapálit a udržet oheň mi zůstala.

Teď nemyslím ani za pomoci křesadla a troudu, ale jednoduše pomocí zápalek/zapalovače a dřeva, co člověk najde v lese. Bez papíru. To mi přijde jako přesně ta správná úroveň, kterou by měl každý muž a gentleman ovládat.

IMG_1576
O víkendu jsme s kamarády přespávali pod širákem. A samozřejmě pálili oheň.

Jak jednoduše rozdělat oheň?

  1. Sehnat dostatek suchého chrastí (drobné suché větvičky jehličnanů).
  2. Chrastí nalámat a dostatečně ho zhustit.
  3. Na něj naklást drobné klacíky.
  4. Na ně střední klacky.
  5. Zapálit buďto chrastí přímo, nebo si pomoci březovou kůrou/smotaným kouskem papíru.
  6. Postupně přidávat tlustší polínka.

Spoustu skvělých video návodů naleznete i na českém internetu, do toho bych se nerad pouštěl. Zajímá mě spíš jakási filozofie ohně, nebo správný přístup k němu, chcete-li.

Oheň je totiž jeden ze základních živlů a proto je potřeba ho respektovat a rozumět mu. Stejně jako moři. Není to nic těžkého, jen je potřeba velká zkušenost. Těžko to nastudujete za počítačem.

Oheň musíte mít totiž dostatečně rádi, abyste mu dokázali porozumět.
Abyste věděli, kdy můžete přiložit to velké poleno.
Kdy je potřeba mu pomoci foukáním.
Kdy už máte při zapalování vyhráno.
Proč zrovna teď tolik kouří.
Jak šetřit se dřevem.
Jak rozfoukat téměř vyhaslé uhlíky.
A tak dále.

A když už ho zapálíte, je potřeba o něj pečovat.
Přerovnávat polínka, aby hořela přesně tak, jak chcete.
Přistrkovat uhlíky do ohně.
Přikládat s rozmyslem.
Odměnou vám bude krásně jasný oheň bez kouře a dobrý pocit.

Můžete samozřejmě pálit ohně jako barbar. Bez kamenů okolo, za pomoci papíru, benzínu, nebo tuhého podpalovače. Přikládat půl metru tlustá polena a divit se, že nehoří. Pak přilít víc benzinu. Házet do něj odpadky, plastové i skleněné a užívat si chemicky zbarvený a smrdutý kouř.

Ale to podle mě pravý gentleman nedělá.

Co tím chci říct? Pokud bych uvíznul se svou ženou na pustém ostrově, cítil bych se trapně, pokud bych jí nedokázal poskytnout teplo ohně. Když už teda medvěda holýma rukama nezardousím.

Komentáře

    1. Post
      Author
      Pavel Králíček

      Asi to víc spadá do obecně mužských schopností, ale já bych rád, aby postupně začalo platit, že muž = gentleman.

      Jinak jak si tedy v tvém pojetí gentleman např. zatopí v domácím krbu? Má na to sluhu? :-)

      1. V.I.

        Asi tak. Já bych doma krb ani nechtěl. Proč myslíš, že Popelka byla právě Popelka? Protože ohně v domě se staral ten nejbezvýznamnější člověk, ten nejposlednější sluha a v té pohádce mělo být jasné, jak hluboce ji tímto její macecha ponížila.
        Tím samozřejmě netvrdím, že neumím rozdělat oheň. Ale v době ústředního topení mi to připadá zvláštní, stejně jako když má doma někdo deset lampiček a na stropě několik bodovek a stejně má stůl obložený svíčkami, protože je to „romantické“. Mně to připadá stejně romantické jako koupit si namísto automatické pračky necky a valchu.

        1. V.I.

          A jen tak mimochodem, rozdělávat oheň byla tradičně ženská práce. Potřebovala jej rozdělat, aby mohla ráno začít vařit. A ve velkých domech tuto práci také zastávaly děvečky.

  1. ekonom

    První dva odstavce jsem se usmíval a myslel jsem, že je to skvělá metafora :) Zbytek článku to jen kazí.
    “ Zapaloval jsem oheň, kdykoliv to jen šlo a jednou jsem si i vykopal vlastní ohniště, ve kterém jsem se snažil celý den udržet co nejmenší oheň. Co minutu jsem přikládal deseticentimetrové klacíčky, ale dokázal jsem to. A schopnost zapálit a udržet oheň mi zůstala.“
    btw chodil jsi do skautu?

    1. Post
      Author
  2. Honza

    Musím říct, že v tomhle s tebou naprosto souhlasím. Umění rozdělat oheň patří k mojí představě muže, a to přesně jak píšeš, bude v budoucnu doufám platit, že muž=gentleman. Při pohledu zpět do historie je jasné, že tehdejší gentlemani měli služebnictvo, jež se o oheň staralo za ně. Ale muž jako gentleman se začal vytvářet již mnohem dříve, v dobách, kdy muži ještě běhali po lesích s meči a štíty. Zdvořilé chování, a čest především, to jsou hodnoty, které se v mužském pokolení utvářejí od nepaměti, od již zmíněných dob mečů a štítů, dob, kdy muž rozdělával oheň sám. Snažit se býti gentlemanem, tedy mužem, pro mne znamená i umění postarat se o ženy a slabé za jakékoliv situace. Umět se postarat nejenom sám o sebe, a k tomu, i v dnešní době moderních technologií, patří umění přežít v přírodě. Všichni při vybavení si dnešní podoby gentlemana zmiňují uhlazené chování, slušnost a vybraný styl. Ale oblečení je dle mne u kavalíra až na tom posledním místě, ano jistě.. ukazuje to respekt k lidem okolo vás, cit pro detail, ale především povaha, vychování a ideály dělají muže gentlemanem. Tedy děkuji za pěkně napsaný článek, je to příspěvek, který mne zahřál na srdci. Takový úsvit naděje na změny dnešních pohledů mnohých.

    1. V.I.

      A stejně nesouhlasím. Odkud myslíte, že se vzalo to, že „žena udržuje teplo rodinného krbu“ (nebo jak to přesně je)? Žena ráno vstala a rozdělala oheň, aby mohla vařit a péct a prát a podobně. Neříkám, že by to muž neměl umět, samozřejmě ano. Ale oheň, jeho rozdělávání a udržování byla tradičně ženská práce.

      1. Honza

        Ale tohle je v celku fuk. Nepopírám, že to patřilo i mezi ženské práce, ale rozhodně ať mi nikdo netvrdí, že muži to na lovu nepotřebovali, nebo při práci mnohdy. Rozhodně to patří k věcem, které by muž měl ovládat. Jako by si měl poradit, když je to třeba, jak již napsal Jan. Gentleman obzvlášť. Zahazovat tuto schopnost s argumentem, že to patřilo tradičně mezi ženské práce, mi přijde trochu pošetilé. A i kdyby jste měl pravdu, pane V.I., důležité je hledat způsob, jak muže v roli gentlemana zlepšit a ne hledat důvody, proč by to tak být nemělo. Jistě se můžete zeptat mnoha žen, zda-li tuto vlastnost považují za jednu z těch, které by muž měl mít. Myslím, že jen málo by mi jich odpovědělo záporně. Alespoň do teď jsem slýchal samé klady.

        1. V.I.

          To je ovšem logický historický vývoj. Kdybych utrácel měsíčně kdoví kolik peněz za manikúru, také bych tvrdil, že to má dělat „ten druhý“ ;)

  3. Jan

    Ale jo, tak nějak to k mužskýmu patří. Při pomoci s vyklízením lesa po těžbě dřeva tchán (70 let, celý život na vesnici) zapaloval hromadu klestí druhou hromadou novin bohatě politou naftou. Příští den -katastrofa! Zapomněl sirky. Tak jsem jako starý skaut uždíbl kousek březové kůry, nalámal pár větviček a ze včerejšího ohně rozfoukal pár žhavých uhlíků.
    Jenomže něco jiného je „udržování tepla rodinného krbu“ a něco jiného je poradit si když je to potřeba…

  4. Dan

    Ano tohle pokládám za jednu ze základních dovedností muže.
    Už jen když si představím tu situaci když přijedu se svou přítelkyní na dovolenou do horského srubu, kde bude krb a požádám ji, aby zatopila. Sám se usadil v křesle a koukal, jak vymetá popel, štípe třísky a nakládá další dřevo na pyramidu, kterou již olizují plameny… No, tphle není můj šálek čaje. Raději ten oheň založím hrdě já :).
    Ostatně žehlení je také ženská práce, či nikoliv? A také si myslím, že by si muž, natož gentleman měl umět vyžehlit košili :)

  5. Danir

    Oheň je úžasná a od pradávna posvátná věc. Podle mého se mu gentleman může bez zahanbení obdivovat. Navíc oheň probouzí v člověku něco staršího, většího a hlubšího než je gentlemanství. Takové kořeny, nebo jádro člověka a osobnosti, základ na kterém je gentlemanství postaveno.
    Jinak gentleman byl dříve voják a lovec, měl sice sluhu, nebo pobočníka, ale jsem si jistý, že rozdělávání ohně dobře ovládal.

    Btw. Přítel lesa je fakt super knížka, taky jsem jí miloval. :D

  6. Zdeněk

    Tak mi to nedá a musím se k tomuto článku vyjádřit.
    Přijde mi to úsměvné jak se z normální chlapské dovednosti o které by nikoho nenapadlo normálně mluvit, píše jako o gentlemanské dovednosti. Když zaměním slovo „gentleman“ za „správný hoch“, tak vidím autora článku na třináctiletého Mirka Dušína který píše do časopisu Tam-Tam.
    Nezlobte se na mě, ale věčné omílání slova „gentleman“ je vážně úsměvné.

Napsat komentář: Jan Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *