Autorem tohoto článku je Daniel Rufer.
Oblékání a celkový styl Britů pro nás jsou v mnoha ohledech nedostižnými vzory, které se dostihnout vytrvale snažíme. Rád bych zkusil popsat realitu tak, jak jsem ji měl možnost vidět. Během pobytu ve Skotsku a návštěvách Londýna jsem se snažil mít oči otevřené a troufám si tvrdit, že alespoň základní zákonitosti se mi vypozorovat podařilo. Rád bych se o ně s vámi podělil.
Kožené podrážky vedou
Hezky od podlahy, spíše tedy od chodníku – od bot. Musím upřímně říct, že ačkoliv chození v botách s koženou podrážkou mám velmi rád, míval jsem s ním po většinu roku problém i v našich klimatických podmínkách. Patřím totiž k těm, kterým nedělají problém pěší přesuny na delší vzdálenosti. A dešti či jinému zdroji mokra se vždy jednoduše vyhnout nedá. Znásobte si tento jev britským počasím a asi pochopíte, že jsem většinu času boty s koženou podrážkou nenosil, a když už ano, vyjadřoval jsem se u jejich sušení všelijak, rozhodně ale ne jako gentleman.
Britové s tímto takový problém nemají. Na rozdíl od nás boty s koženými podrážkami nosí velmi pravidelně a při všech příležitostech. Hnědé polobotky jsou v podstatě nejběžnější obuví. A soudě podle mnohdy velmi casual outfitů to není záležitost dresscodu, jako spíše preference. Málokdy jsem se setkal s hranatými paskvily nebo snad jen s botami, které by nebyly vyčištěné a alespoň trochu se neleskly. Brogue polobotky Brity, zdá se, také nevyvedou z míry, naopak jsou mnohem populárnější než u nás, kde k nim existuje podobně jako ke koženým podrážkám ještě jakási nedůvěra.
Obleky padnou
Nepadnoucí oblek je v britské společnosti mnohem větší faux pas než u nás. Většina Čechů si oblek někdy sice koupit musela a často dala na radu prodavačky. Kupovali jste v poslední době oblek v běžném českém obchodě? A měl prodavač, který vám vysvětlil, že „pánovi moc sluší a krásně sedí“, krejčovský metr alespoň schovaný pod pultem? Ve většině běžných obchodů (tedy vážně ne výhradně na Jermyn Street), do kterých jsem v Británii vstoupil, a kde konfekční obleky nabízeli, byl vždy na dohled někdo s metrem. Kromě toho, že byl na dohled, byl také ochotný vás v případě sebemenšího zájmu změřit a poradit se vším potřebným – od délky nohavic po velikost košile a v případě potřeby nabídnout úpravu. Běžným Britům obleky jednoduše více sluší. Ne snad proto, že by je všichni měli na míru z prvotřídních materiálů, ale proto, že jim padnou.
Drobné experimenty v mezi zákona a zcela v intencích britské učesanosti jsou pak nejen dovoleny, ale i vítány. Často jsem se setkával se zajímavými barevnými kombinacemi kapesníčků, kravat, nebo třeba manžetových knoflíčků. Na každém kroku bylo patrné, že britští muži jsou v tomto ohledu velmi jistí v kramflecích a zajímavým kombinacím (byť v převládajících přírodních odstínech barev) se nebrání.
Časopis GQ nedávno zveřejnil seznam nejlépe oblékaných britských můžu. Spolu s nimi pak také desítku nejhůře oblékaných. Do té se vešel i Norman Baker, poslanec za liberální demokraty. Ruku na srdce, vyčníval by Norman nějak zásadně mezi naší politickou reprezentací?
Formálně, nebo vůbec
Dost ale bylo lichotek, nemůžu totiž Britům jenom mazat med kolem úst. Business casual totiž rozhodně není v centrech velkých měst tak převládající, jak by se mohlo zdát. Popravdě jsem se s tímto stylem oblékání nesetkával příliš často. Muži buď byli oblečeni velmi formálně – tedy přímo v oblecích – nebo naopak velmi ležérně. Tedy ve starých džínech, v lepším případě svetrech, v horším případě ve sportovních mikinách. Mezikroky, například v podobě chinos, se mezi nimi objevovaly spíše zřídka.
Na lyže i v Británii
Michalu Kučerovi z Classic Shoes nejde ani v nejmenším upírat dobrý úmysl – upozornit neotřelým způsobem na deficity v oblékání českých mužů. I na běžné britské ulici by se ale mohl zhrozit. Kabáty sice převládají, sportovních bund ale také nepotkáte zrovna málo. Částečně to lze jistě přičíst britskému počasí – o nevýhodách nošení kabátu totiž vytrvale přesvědčovalo i mě. Mezi bundami se pak vyskytovaly jak velmi vkusné kousky (samozřejmě tím myslím Barbour), tak kusy spíše sportovní a do města méně vhodné. Rozhodně bych netvrdil, že by Čech v britském davu vyčníval na první pohled – tak moc špatně na tom již díky bohu nejsme.
Velmi vítám to, že vzorem českých mužů se ve stále větší míře stává britské oblékání. Je to tak totiž naprosto správně. Britové v mnoha ohledech jsou a budou napřed. Představa britské ulice jako nepřetržitého nastrojeného matiné by však nebyla přesná. Pod vlivem praktických důvodů a hlubokých společenských rozdílů je v mých očích průměrná velkoměstská britská ulice podobně rozmanitá, jako ta česká. Až na to, že ti nejlépe oblečení jsou skutečně jako ze škatulky do posledních detailů, a lyžařů je o něco méně. Ale existují! Viděl jsem je na vlastní oči. Nemohu a nechci proto říkat, že bychom se měli stydět a Británii snad raději nenavštěvovat. Snažit bychom se ale měli určitě.
Komentáře
Promiňte, ale jak mám chápat větu „Brogue polobotky Skoty, zdá se, také nevyvedou z míry, naopak jsou mnohem populárnější než u nás…“? Mám za to, že právě ze Skotska tento styl bot pochází. Proč by tedy měl být Skot vyveden?
Ta formulace má být samozřejmě Britů, omlouvám se za nepřesnost, opravím.
Ono jde o to, že brogues pocházejí z celého souostroví Britských ostrovů. Britové: Angličani, Irové, Škoti a Velšani. Proto mně osobně ta formulace vyznívá poněkud zvláštně. Proč by měli být zaskočeni botami, které nosí už stovky, a více, let (v různých podobách). :)
Nelíbí se mi až dětská omezenost pohledu a poklonkování všemu britskému.
Svět je mnohem větší a tohle přesně odpovídá čecháčkovství..
Author
Děkuji za názor. Z Británie jsem odešel a vrátil se studovat domů právě proto, že mi tamní životní styl nevyhovoval. Tolik k poklonkování všemu britskému. Ten článek se snažil být vyrovnaný, nikoliv přehnaně adorující, mrzí mě, pokud se to nepodařilo.
A nechtel byste se prosim podelit proc a v cem vam britsky styl zivota nevyhovoval? Me osobne by to uprimne zajimalo. Predem diky
Author
Rád to ve zkratce vypíšu, ale berte to prosím čistě jako můj osobní názor, ne nějaký patent na pravdu. Jsem osobně hodně liberální člověk, který nemá rád zákazy a osobně mi hodně vadilo, jak má britská vláda potřebu své občany neustále edukovat, ať už jsou to přehnané kampaně proti pití alkoholu, proti sprostým slovům a podobně. Těch příkladů se najde hodně. Také si myslím, že používání kamer by mělo mít své meze – třeba v Londýně mám pocit, že je to tam úplná úchylka. Ano, může to mít své opodstatnění, ale čeho je moc.. Nevěřil bych tomu, ale Britové jsou také mnohem větší bordeláři, než my. Ulice byly (minimálně v Glasgow, v Londýně to bylo směrem do centra lepší) poměrně dost zaneřáděné. Málo se tam třídí odpad, my třeba ani neměli kontejnery na plast. Netušil jsem to, ale jsme v tomhle ohledu vážně dál. Měl jsem problém sehnat byt, protože mě jako mezinárodního studenta v prvním ročníku nikde nechtěli, založit účet bylo taky nepříjemné, než se mi podařilo najít správnou banku. Docela mě to s ohledem na to, jak je tam společnost různorodá a kolik národností se tam sejde, překvapilo. Abych ale jenom nenadával, běžní Skoti jsou skvělí lidé. Vřelí, veselí, vtipní, slušní. V takové té běžné, každodenní slušnosti jsou vážně o něco dál, než my – nepochybuju samozřejmě o tom, že je to občas takové nucené „suffering in silence“ – i tak je to příjemné. :)
No a potom to byly takové osobní důvody, vždycky jsem se hodně angažoval a připadal jsem si tam hodně odtrženě, proto jsem se nakonec rozhodl dát přednost studiu doma, kde můžu většinu aktivit vykonávat. Zkušenost to i tak byla skvělá.