Španělské Berwicky aneb Konečně prodáváme boty!

Asi jste si všimli, že mojí specialitou jsou hlavně boty. Proto je trochu zvláštní, že jsme dosud žádné rámové boty v Gentleman Store neprodávali. Mělo to dobrý důvod – nemohli jsme najít žádnou značku, která by měla ideální poměr cena/výkon, jak to máme rádi. Až teď se nám zadařilo se španělskými Berwick.

Před Vánoci jsme spustili prodej úvodní kolekce 12 základních modelů. Je to zatím takový výkop, letos budeme nabídku postupně rozšiřovat. Na cestě jsou 4 nové modely a zhruba v květnu jich přijde dalších 9. Nedočkavci se můžou rovnou na nabídku podívat, zájemci o kontext nechť čtou dále. (Pokračování textu…)

Tipy na značky, u kterých rád utrácím peníze – část druhá

V první části tipů jsem psal o tom, co vše kupuji v našem obchodě. Dnes to bude o ostatních značkách a obchodech, kde se zásobuji po stránce oblečení.

Obleky a saka

Kde koupit oblek? To je otázka, která se za ty roky opakuje asi nejčastěji. A já vždycky odpovídám, že ideálně v Suitsupply. Když je to samozřejmě aspoň trochu finančně možné. Z Čech můžete sice nakoupit pouze přes e-shop, ale díky rychlému doručení a vrácení a výměně zdarma to není žádný problém, pokud máte alespoň trochu času a nepotřebujete oblek zítra.

Suitsupply má asi ideální poměr cena/výkon a dostatečně současný střih, takže jsem ještě neviděl člověka, na kterém by oblek od nich nevypadal dobře.

Separátní saka kupuji také u nich, u nás ale doporučuji mrknout ještě do La Sartoria, kde mají neotřelá italská saka za vcelku příjemnou cenu.

Sako i kalhoty od Suitsupply

(Pokračování textu…)

Tipy na značky, u kterých rád utrácím peníze – část první

I ain’t check the price (I got it)
I make my own money so I spend it how I like
I’m just living life
And let my momma tell it nigga I ain’t living right (nope)
– Rae Sremmurd

Jsem líný, nerad nakupuju a mám rád dobré věci.

Proto se docela hodí, že máme Gentleman Store a John & Paul. Vyrábíme a prodáváme totiž věci, které sami nosíme a používáme. Nemusíme pak bloumat po obchodech, prostě si zajdeme do skladu. Krásný život.

Zatím ještě ale nejsme ve fázi, že bychom nabízeli úplně vše, co mladý a neklidný městský muž potřebuje k životu, takže občas nakupujeme i jinde. Pracujeme ale na tom, abychom nemuseli.

Určitě víte, že slova a činy se někdy dost liší.1 A že je lepší sledovat spíše to druhé. V článcích se často můžete dočíst o nové kolekci téhle, super značce tamté, ale největší význam má sledovat to, za co lidé skutečně utrácejí peníze.

Sám se snažím (s různými úspěchy) utrácet s co nejlepším poměrem cena/výkon, tedy kupovat to:

  • nejlevnější, co splní daný účel (u věcí, které pro mě nejsou nějak prioritní)
  • s nejlepším poměrem cena/výkon, na co mám peníze (u těch, na které si potrpím)

Dává mi to větší smysl, než utrácet za vše tak nějak průměrně.

Níže si proto můžete přečíst, co kde nakupuji. Tedy za co skutečně utrácím své těžce vydělané peníze. Případně za co bych je utrácel, kdybych jich měl více. Logicky začínám tím, co mám nejblíž – tedy věcmi, které si už pořizuji přímo „z vlastního“.

Košile – John & Paul

Tady je to bez debat. Košil mám asi 25 kusů, cca 20 z toho od nás ve velikosti Střední hubeňour. Zbytek jsem různě historicky posbíral.

(Pokračování textu…)

  1. Tuhle myšlenku skvěle rozvádí ve svých knihách Nassim Nicholas Taleb – jeho nová kniha s názvem Skin in the Game bude víceméně jen o ní. []

Na jižní frontě klid – Pitti Uomo 92

Pitti Uomo je něco jako rodinná oslava – těšíte se (je to přece rodina), ale když už jste ve víru dění, nemůžete se ubránit lehkému zklamání. A takhle se to opakuje každého půl roku. Je sice fajn si připomenout, co mi na našem oboru vlastně učarovalo a vidět to v plné parádě všude kolem sebe. Ale po pár hodinách už to začne být únavné a člověk se zase těší do té naší pražské rámcové normality.

Na Pitti už jsem byl několikrát (šestkrát? Osmkrát?), takže už je to rutina, kterou si snažím zpestřit. Minulý rok jsme letěli malým souukromým letadlem, letos zase bydleli v krásné toskánské venkovské vile s bazénem. Vždycky totiž čekáme s rezervací až na poslední chvíli (ne že by to byla nějaká taktika, prostě nejsme schopní plánovat). Že jsou plné všechny hotely, to je normální. Ale tentokrát byly plné i všechny byty na Airbnb! S tím jsme nepočítali. Ale jako správní podnikatelé jsme udělali (spíš Honza udělal) z překážky příležitost – a rezervovali vilu hodinu od Florencie. Jeli jsme autem, takže doprava nebyla problém. (Pokračování textu…)

Jak se snažím stát mužem

(Tento článek jsem napsal už v listopadu 2016, ale trochu otálel s jeho zveřejněním. Tak jen prosím berte v potaz, že jeho obsah odráží realitu před 5 měsíci.)

Když jsem před rokem v červenci psal o tom, že je nejdříve potřeba být mužem, až pak gentlemanem, myslel jsem to vážně. Ta myšlenka mě zasáhla opravdu hluboko, ale nějakou dobu trvalo, než se začala materializovat i v mém životě. “Stát se mužem” není tak jasně definované jako pravidelně cvičit nebo brzy vstávat, už jenom přesné určení toho, co ta mužnost má obnášet, je problematické. Natož to pak uvést do praxe. Každopádně se o to pokouším a v tomto článku bych se s vámi rád podělil o svou dosavadní cestu.

1. část putování – Vnuknutí z The Art of Manliness

Myšlenku vůbec se vydávat na nějakou pouť za mužností mi vnukl článek na The Art Of Manliness. Skrz něj jsem se proklikal k celé další sérii o maskulinitě, kterou jsem pročetl tam a zpátky, dokonce si i koupil knížku, ze které články vycházely – The Way of Men od Jacka Donovana. Byla to pro mě taková terapie šokem. Teze o ochraně před nepřáteli, souboji s ostatními a vůbec i koncept vítězství (a s tím související porážky) mi byly cizí.

gun-room-books

Odmala u mě převažoval rozum a mírnost oproti síle a mužnosti. Nikdo by o mně asi neřekl, že jsem se projevoval extra jako chlap. Prostě jsem to neměl v krvi. Postupně to ale ve mně zrálo, trvalo to několik měsíců, až se ale všechno začalo skládat dohromady a dávat do pohybu. (Pokračování textu…)

Tradiční shrnutí roku 2016

Už čtyři roky mám tradici na přelomu roku, kdy sepisuji svoje roční shrnutí. Je to pro mě ideální příležitost se trochu ohlédnout a někdy si i vůbec vzpomenout, co se celý rok dělo. Bývám poměrně hodně otevřený, což někdy lidi překvapuje, ale mně to problém nedělá. Popisuju tam nejen osobní život, ale i jak se dařilo Gentleman Store a John & Paul. A když navíc píšu nejen o tom dobrém, ale i špatném jako minulý rok, může to spoustě lidí pomoct a inspirovat je.

Tady na blogu jsem o tom zatím nedával vědět, dávám vždycky odkaz jen na svůj Facebook a Twitter, ale říkal jsem si, že by vás to taky mohlo zajímat. Bývají to populární články, ten z roku 2015 má přes 3000 přečtení. Překvapivě je nepíšu na žádný ze svých blogů, ale na server Medium.com, protože se tam dá text lépe kombinovat s obrázky a výsledek vypadá hodně dobře. Jen jsou pak ta shrnutí pro ostatní hůř dohledatelné, tak je musím sdílet i přes ostatní kanály.

(Prozatím) všechna roční shrnutí:

(Je hrozně vtipné sledovat ten meziroční vývoj. I pro mě.)

 

Jak jsme vyráběli tašku

Vyrábět vlastní výrobky je krásné. Nemusíte se limitovat nabídkou jiných značek, všechno si navrhnete a vyrobíte přesně tak, jak chcete a jak je to podle vás správně. Tedy alespoň teoreticky. V praxi samozřejmě narazíte na spoustu technologických a hlavně ekonomických omezení, se kterými se musíte vypořádat. To se nám stalo i při výrobě kožených tašek. Ale nepředbíhejme.

11925838_1063695533665447_1728799114_n

Pořádnou příruční koženou tašku na notebook beru jako základní výbavu každého městského muže. Moje první pořádná byla od Jack Russell Maletier, kterou jsem dostal k Vánocům asi v roce 2012 a od té doby jsem ji téměř bez přestání nosil. Sloužila dobře, jen držadla nevydržela denní nápor a trochu se potrhala. Od té doby se ale trochu změnily mé preference a nedokázal jsem na českém trhu najít žádnou tašku, která by mi vyhovovala a nestála přehnaně moc. Tak jsme si s Honzou řekli, že si ji vyrobíme.

Měli jsme základní představu, jak by taková ideální taška měla vypadat.

1) Pevná konstrukce. Obě naše tašky (moje od Jack Russell Malletier a Honzova od Blažka) mají téměř totožnou konstrukci a jsou dost měkké, takže když do nich cokoliv dáte, různě se boulí a nedrží dobře tvar. To jsme chtěli změnit a vyrobit tašku, jejíž stěny by byly dost pevné a působily bytelně.

img_4576

2) Kvalitní kůže. Většina tašek na trhu, které by přicházely v úvahu, je z kůže Saffiano. Sice vypadá déle jako nová, ale zase nezískává postupem času žádnou patinu. Uvažovali jsme o hlazenici, ale skončili jsme u nappy, která je na omak super příjemná a zároveň získá i lehkou patinu.

img_4582

3) Decentní logo. Sice jsme sami proti sobě, protože si tím nebudeme dělat reklamu, ale nemáme rádi křiklavá loga. Na našich taškách je proto logo John & Paul jen lehce vyražené z jedné strany, téměř neznatelné.

img_4590

4) Rozumná cena. Chceme vyrábět věci s co nejlepším poměrem kvalita/cena. Toho se držíme i u tašek. Bohužel jsme nebyli schopní z výrobně-ekonomických důvodů vyrobit tašku z prodejní cenou mezi 3–6 tisíci, kde je v nabídce velká mezera, ale snažili jsme se ji udržet v rozumné míře. Bohužel kvalitní kůže a česká výroba něco stojí, takže jsme skončili na ceně 7 990 Kč. Za tuto cenu ale nevíme o lepší tašce.

5) Jednoduchý a čistý design. Na začátku jsme na tašce chtěli mít úchytky na noviny, držadlo kufru a další fíčury, ale postupně jsem jich většinu odstranili. Zůstala pouze jedna vnější kapsa na zip a jednoduché vnitřní uspořádání. Vše, co nebylo nezbytně nutné, šlo pryč.

img_4551

6) Popruh extra. Nezdá se to, ale značnou částí ceny tašky je popruh, který ale část zákazníků (jako já) nikdy nevyužije, přesto za něj zaplatí. Proto jsme se rozhodli úměrně snížit základní cenu tašky a popruh přidat jen za příplatek v ceně nákladů na jeho výrobu. To nám přijde nejvíc fér.

S těmito zásadami jsme tedy začali na projektu kožené tašky v září 2015 pracovat. Přes 2 prototypy a spoustu ladění detailů máme konečně první várku na skladě a můžeme se o ni s vámi podělit.

img_4534

Na výsledné tašky v 5 různých barvách se můžete podívat na Gentleman Store.

Mám z tašek upřímnou radost, po košilích je to další produkt pod značkou John & Paul ve skvělé kvalitě za dobrou cenu, pod který se hrdě podepíšu a s radostí ho budu prodávat.

V sekci kožených tašek samozřejmě neskončíme jen u jednoho modelu, jako další chystáme menší a tenčí slim tašku, do které se přesně vejde 13″ notebook. Cenově bychom se chtěli dostat k šesti tisícům korun. Pak přijdou na řadu weekendery. A pak se uvidí.

Z iPhonu na Alcatel aneb Cesta tam a zase zpátky

Představte si ten nejlevnější a nejhloupější telefon, který jde dnes koupit. Stojí 400 Kč a vyrábí ho Alcatel. Tak přesně ten jsem používal poslední 2 měsíce. A byly to nejlepší 2 měsíce za hodně dlouhou dobu.

Můj první iPhone byl 3G. Pak jsem měl čtyřku, pak pětku. To je nějakých zhruba 6 let, stokrát denně, každý den. Až jsem si vypěstoval solidní závislost. Taková ta klasika – usínáte s ním, probouzíte se s ním, vytahujete ho z kapsy v každou volnou minutu každého dne.

A i když se občas objeví článek, ve kterém autor nadšeně evangelisticky píše o tom, jak je to super obejít se bez iPhonu, jak se vzdal internetu nebo sociálních médií, s trochou skepse si říkáte, že to přece nemůže být zas tak super. Vždyť se přece nic neděje. Notifikace sem, notifikace tam. Aspoň jsem v obraze.

Ale děje se toho hodně. (Pokračování textu…)

Recenze LG Styleru – parního osvěžovače oděvů

Většinu nabídek na všemožné recenze a spolupráce se mi úspěšně daří odmítat. Přijímám jen ty, které mi dávají smysl a vidím v nich přínos i pro vás, třeba ve formě zajímavého článku. A tak jsem se nabídku firmy LG na zapůjčení parního osvěžovače oděvů LG Styler rozhodl přijmout.

Zpočátku jsem byl skeptický, protože mi nebylo úplně jasné jeho využití a smysl, ale postupem času mi víc a víc přirůstal k srdci. Ve spolupráci s Petrem Honcem, který má svůj Youtube kanál Gentleboy, jsem natočil i video recenzi Styleru, takže se můžete podívat.

Co to vlastně je?

petrhonc_img_9641-copyOficiálně je LG Styler parní osvěžovač oděvů, což je ale kategorie spotřebičů, kterou málokdo zná nebo vlastní. Zatím se prodává spíše v Americe, Japonsku a na pár dalších trzích – Česká republika je z těch, kde ho lze pořídit, zřejmě tím nejmenším. Zkušenost s něčím podobným budou mít zejména lidé často cestující po hotelích, kde se nacházejí tzv. “trouser pressy” od firmy Corby, nebo nově i LG Stylery. Na Facebooku psal Pavel Plička, že už se s ním dokonce potkal v Kanadě.

Jednoduše řečeno je to spotřebič velikosti užší ledničky, do kterého vložíte oblečení a on vám ho pomocí horké páry osvěží, provoní a narovná. Kromě toho má také program pro důkladnou dezinfekci, což ocení alergici a lidé s vysokými nároky na hygienu. (Pokračování textu…)