Jak se rodí styl

Každý muž, který se rozhodne lépe oblékat (ne rifle a mikina), nutně narazí na odpor okolí. Je totiž těžké konečně vidět, že existuje alternativa, není nutné se podvolit pohodlnosti a „sportovní eleganci“ a vypadat přitom skvěle.

Stačí vydržet a uvidíte, že zvítězíte. Přeměna má většinou 4 rámcově určené fáze. Píšu z vlastní zkušenosti (tím neříkám, že už jsem na čtvrté úrovni) :-).

Fáze 1: Experimenty

Nejdřív začnete experimentovat. Místo mikiny si vezmete svetr. Pořídíte si kvalitní boty. Možná barevné tkaničky nebo ponožky. Potýkáte se s nejistotou. Začnete číst Muže v Česku.

Po chvíli se experiment stane rutinou. To ale nevadí. Nový směr se vám zamlouvá. Chcete jít dále.

Fáze 2: To myslíš vážně?

Ve druhé fázi se už váš šatník začíná radikálně měnit. Vytahané rifle nosíte jen na zahradu, kupujete chinos. Děravé ponožky nemáte žádné, naopak většina je barevných. Polyesterové kravaty leží na dně popelnice (nebo v charitě), začíná se vám plnit skříň hedvábnými.

Není to sice ještě dokonalé, děláte některé chyby, ale jste na správné cestě.

V tento okamžik už lidé vědí, že jste „ztraceni“. Že už se k riflím a mikinám nevrátíte. A začínají se o to urputněji bránit. Diví se, kolik peněz dokážete utratit za „takové blbosti“, posmívají se vašemu novému stylu, jejich realita je narušena.

Fáze 3: Nepolevovat!

Postupem času začnou ale kritické hlasy polevovat. Z jednoho prostého důvodu – vypadáte skutečně dobře! Sluší vám to a lidé (hlavně ženy) si toho začnou všímat.

Máte už všechny základní kusy oblečení – zimní kabát, jarní kabát, několikery boty, různé kalhoty podle formálnosti, padnoucí košile minimálně na každý den v týdnu atd.

Možná stále ráno trochu bojujete se sladěním kravaty a košile, ale většinou se trefíte dobře.

Fáze 4: Vítězství – zrození stylu

Ve čtvrté a poslední fázi již dokonale ovládáte veškeré základy a pěstujete si svůj originální styl. Možná vás baví motýlky, askoty, kapesníčky, klobouky, cardigany, je to víceméně jedno.

Víte, co děláte. Máte styl a vypadáte skvěle. Teď už jen, aby si toho všiml i The Sartorialist a někde na ulici v Miláně vás vyblejsknul.

Na závěr ještě ocituji několik skvělých komentářů, které se objevily pod článkem Tohle chceme vidět na českých ulicích… a které by neměly zapadnout.

Honza píše:

Další problém je že v mém věku nosí každý tenisky, tričko, rifle a mikinu( mám je také). Ale třeba na zimu jsem si koupil kožené kotníkové boty, k tomu šedý kabát a do něho svetr s vysokým límcem… Byl jsem z toho nadšený a hned v pondělí vyrazil do školy, kde k mému užasu jsem místo obdivu sklidil spíše veliký posměch typu ” ty boty jsou dámské ne?” nebo ” ten kabát máš po dědovy”, vcelku se ani postupem času nedivím že mě tak brali. Do školy chodím na kraji jižních čech kam se moda ještě nedostavila a proto jsem vypadal jako “blbeček”. A to je mé největší dilema:( strašně rád bych nosil saka, košile ale v tomto prostředí se to nedá…

Kuba píše:

Řekl bych, že problém, jak se lidé dívají na jiný typ oblečení než nosí 95% populace, se nebude týkat pouze jihočeského kraje… Chodit, jako muž, třeba v saku, chinos atd. už je celkem dost exotické i na běžných vysokých školách u nás. Jsem z moravskoslezského kraje a vím jaká je situace asi na 4 zdejších VŠ… Každopádně jsem po škole nastoupil do průmyslového podniku a např. v obleku zde chodí oblečen pouze TOP management, už střední management chodí v riflích, bundách, nevkusných košilích atd. Když jsem zde začal nosit kapesníček v saku, tak jsem si taky vyslechl pár zajímavých poznámek… je to hold o tom, že místní lidé nejsou na nic takového zvyklí. Člověk se však nesmí zaleknout a měl by nosit to co chce a líbí se mu.

Chori píše:

Ano, pokud se člověk neobléká nevkusně a stádně, pak se občas s blbými kecy setká. Tady se ukáže právě i ta osobnost, zda zůstane věrný tomu, co se mu líbí a o čem je přesvědčen, nebo raději ustoupí tlaku většiny. Já si říkám, že člověk se nikdy nemůže zalíbit všem. Lidem, o které stojím, s těmi je to v pohodě, a pokud jde o ostatní, tak si aspoň přitáhnu ty, kde je potenciál, že smýšlí v určitých věcech podobně (byť třeba sami chodí jako těch 95%, ale líbí se jim elegatní oblečení, jen sami nemají odvahu, nebo chuť se do toho oblékat – přeci jen zmuchlané rifle a triko nevyžaduje takovou údržbu jako saka, oblekové kalhoty apod.). A nebo to jsou lidi poněkud jiného zaměření, o něž ani nestojím, abych přitahoval jejich pozornost. A ti ať si to kritizují, ať již nahlas nebo ve své hlavě. Stejně to nijak neovlivním a rozhodně to nebude typ lidí, se kterým bych chtěl mít mnoho společného. Ve skutečnosti je to stejně spíš projev určitého typu závisti, či žárlivosti, třeba na to, že sami neumí vybočit z davu a uvnitř je to štve.

Josef píše:

Pamatuji se, jak jsem dostal k mým 18 knihu Dokonalý Gentleman of pana Roetzela, psal se rok 1999 – už tehdy jsem viděl, že to co bylo v ní na fotkách byla pravá elegance a to co jsem pak vídal na ulicích bylo jak zlý sen, nikdo tohle v té době naprosto nechápal a je pravda, že přijít tehdy na gympl v třeba v chinos a ve svetru, když v té době největší místní ikony nosily velké mikiny s ještě větší fajfkou Nike přes celá záda, by se s pochopením naprosto nesetkalo. Ale alespoň jsem si tohle uvědomoval a když teď můžu, tak se snažím přibližovat tomu, co je v zahraničí zcela běžný standard, i když tady je to možná zatím stále spíše nechápáno.

Musíme vytrvat v našem úsilí a nenechat si to hnusit tím, že okolo nás jsou lidé, kterým to nedochází… bohužel spíše mě zaráží reakce českých žen, že tohle nedokáží ocenit (většinou)…

Hana píše:

Vážení muži, nenechte se prosím odradit reakcemi okolí, ostatně neumím si představit, že by mi jako ženě imponoval muž, který si neumí stát za svým… Já sama jsem začala měnit přístup k odívání také až téměř před třicítkou, a teprve když už to mému muži bylo opravdu divné, promenádovat se vedle ženy v šatech a lodičkách v odrbaných sportovních hadrech, řekl si o poradu a začíná se proměňovat také. Řeči o penězích neobstojí (mimochodem manžel v invalidním dochodu, můj plat je průměrný, máme jedno dítě), nemusíte přece od jeansů jít hned nakupovat tu nejdražší eleganci. Stačí pro začátek měnit styl a prostě někam směřovat, ono se to bude postupně nabalovat… My jsme začli nákupem v obyčejném Brněnském C&A, Baťovi apod. v odbobí slev, ale přesto – muž v chinos, plátěné košili, svetru či bavlněném saku, mokasínách a kožené tašce vypadá naprosto jinak než v orvaných jeansech, triku, mikině a stoletých trekových botách. Dalším krokem byla cesta do Německa v období slev, vlněné svetry jsme nakoupili přes internet na woolovers.com, objevili jsme secondhandy s obsluhou, která umí poradit lépe než kdekterá prodavačka v “nóbl” Vaňkovkovém obchodě. A z reakcí na českých ulicích doporučuju nedělat si hlavu, naše země je v tomto směru opravdu ještě batole.

Zdroj obrázků: The Sartorialist

Komentáře

  1. Milan

    Víte, nedivme se českému národu, že se stále ještě drží konvencí a pravidel již dávno ve světě neakceptovaných, zapadlých pod několika palci prachu a špíny někde v rohu půdy. Žili jsme tolik let pod režimy, které nedovolovali seberealizaci, projevení vlastního názoru, individualizace a odhalení sama sebe. Víte, když přijedete například do Holandska, tak nás troufám si říci více než půlka Holanďanů ještě stále považuje za Československo. A proč jsme oproti nim tak pozadu? Protože nás ta léta komunismu a jiných režimů ovlivnilo natolik, že ještě min. 30 let v nás spoustu strachů a obav, z toho, co si o mne okolí pomyslí, když půjdu v tomhle, či onom hadříku ven. Je to smutné, nicméně názor okolí nás všechny velice zajímá. Proto jsme osobnosti! Proto jsem extravagantní, nepodléhající jiným pravidlům než těm povinným zákonným a mým vlastním. Vedu život oproštěný od strachu, co si o mne pomyslíš až na mne na jaře zase uvidíš pro tebe šílenou kombinaci hadříků :-). Příteli, tomu se říká styl.
    Chtěl bych na vás všechny apelovat! Pokud máte za své přátele lidi, co se neumějí oblékat, nedokáží pochopit, že modrá košile se zlatou úzkou hedvábnou kravatou a jemným vzorováním vypadá fantasticky…Poraďte jim, ukažte jim, ukažte jim, kde nakupujete vy. Ono je ze startu hodinka nakupování nezabije :-). Mám pocit, že v tomto ohledu jsme ještě zaostalý. Nedokážeme říct svůj názor. Jak je milé povědět: „Dnes vypadáš fantasticky, tohle se mi opravdu líbí“. Využívejme všech možností a chvalme lidi za to, že se odhodlají jít si svým vlastním stylem. Dokážeme jim tak, že to co dělají má smysl. :-)

  2. Michal P.

    Pročetl jsem si zhruba 70% citovaných komentářů a mohu říci jediné. Proč? Je mi momentálně 15 let (zanedlouho 16, ale 15 v tuto chvíli zní lépe), nyní v záři jsem nastoupil na gymnázium a někdy od minulého roku jsem si budoval ,,styl“. Začalo to svetry a košilemi, které moc elegantní nebyly, ale byl to krok kupředu (pohybujeme se někde v 1. pololetí 9. třídy). Nyní přes prázdniny jsem opravdu dostal chuť – nakoupil jsem elegantní blazer, pár ,,slim-fit“ košil italské módy, kalhoty a boty (nemluvím o obchodech typu h&m, aby bylo jasno). Jasně, byla to vcelku veliká investice. Ale vyplatilo se to :). V prváku vcelku vyčnívám a, snad to nebude znít špatně jako narážka, ale v podvědomí se směji typům s ,,plácačkama“ na hlavě. Žádné zábrany jsem neměl, prostě jsem tak přišel a mohu říct, že se mi pozitivních ohlasů dostává! ,,Jak to dokážeš všechno takhle sladit? Vypadáš skvěle!“ těší mě to a motivuje takto chodit stále častěji :).

Napsat komentář: Michal P. Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *