4 hodnoty, které mi v dnešní společnosti chybí

Často mi bylo (a stále je) vyčítáno, že se zde příliš nevěnuji tématům chování a to přece dělá z muže gentlemana. Ne nějaké povrchní oblékání. Chování jsem se ale nevěnoval z jiného důvodu, než si mnozí myslí – etiketa, etika a morálka jsou podle mě věci, které vyžadují mnohem hlubší zkušenosti a znalosti než oblékání, které beru spíše jako technický obor, byť v něm málokdy existují čistě ne/správné odpovědi.

Proto jsem si v poslední době vypůjčil pár knih zabývajících se etiketou dob dávno minulých. U nás jsou s tématem etikety a společenského chování dle mého spojena hlavně dvě jména – Guth-Jarkovský a Špaček. Téměř všichni četli alespoň jednu ze současných Špačkových knih, ale málokdo už se pustil do Gutha-Jarkovského. Tak jsem to zkusil s jeho Společenským katechismem.

Jedná se o 70 let starý text, který je nutně zastaralý a téměř ve všem v dnešní době neplatný. Ale to neznamená, že by se z něho nedalo poučit. Staré řecké báje a pověsti také v lecčems nedávají smysl, ale přesto mají nadčasový přesah. U etikety navíc z tohoto srovnání krásně vidno trendy, kterými se společnost ubírá. Naprosté rozvolnění a bourání veškerých pravidel je víc než zjevné. Skoro by se dalo říct, že dnes už neplatí pravidla žádná.

Otázka je, zda-li by se s tím mělo bojovat a “uměle” zpomalovat vývoj společnosti jako dříve staří a konzervativní lidé. I před 70 lety byla mladá generace progresivní a drželi ji zkrátka lidé z generace starší, kteří stále lpěli na zažitých pravidlech. Diametrální rozdíl byl ale v úrovni, která se stále snižuje – např. dříve bylo téměř nepřípustné, aby si nápadníci dali před svatbou polibek, dnes vidíte naprosto běžně na ulici místy až nechutně se líbající dvojice.

Místo recenze knihy Společenský katechismus jsem tedy dal dohromady seznam 4 hodnot, které jsem vyčetl mezi jejími řádky (někdy i na nich) a které mi v dnešní době trochu chybí.

Cudnost

Cudnost se týká zejména žen a dívek. Guth-Jarkovský (a zřejmě i tehdejší společnost) klade velký důraz na to, aby se ženy chovaly cudně a nepůsobily příliš svolně a koketně. Měly téměř zakázáno na ulici zapříst hovor s cizím mužem, přijímat cizí návštěvy taktéž. Známost často počínaly díky seznámení ze strany rodičů nebo rodinných známých. Neříkám, že to bylo správně (nejsem ani žena, abych to posoudil), nicméně mi cudnost trochu chybí.

Snoubenec nechť se chová vůči své nevěstě velmi zdrženlivě; sladké projevy lásky za přítomnosti jiných jsou tuze nevkusné. Spokojujte se toliko podáním ruky.

V době, kdy naše popkulturní „vzory“ na pódiích roztahují nohy, oblizují se a dělají jiné nesmysly, jen aby zaujaly, je mi trochu líto dnešních mladých. Stačí se v létě projít po ulici a je to skoro lepší než kdejaký pornočasopis, moc víc odhalit toho nezbývá. V tomto ohledu mi asi nejvíc v žaludku leží současný trend legín, které pokládám za vysoce nevkusné.

Slušnost a ohleduplnost

Slušnost se dá skoro považovat za pokrytectví, důležitá je míra. Jestliže Guth-Jarkovský v knize doporučuje “novorozeně chválit, i když je ještě kdovíjaké”, jedná se vlastně o společenskou lež. Ale lež (nebo překrucování, nezmiňování pravdy) za účelem neranit druhého, být k němu příjemný.

Není vhodné posmívat se ostatním za mořskou nemoc.

Týká se to i veškerých pozdravů a chování, které by mohlo jakýmkoliv způsobem omezovat svobodu druhého člověka. Dnes svoboda znamená neomezenou svéhlavost, ale málokdo už myslí na to, že svoboda jednoho člověka začíná tam, kde končí svoboda druhého.

Volnost a svoboda neznamená přece dělat, co chci, jak chci a kdy chci – dokonce často naopak.

Úcta

Úcta vůči starším, úcta vůči ženám, úcta vůči rodičům. Dříve působili starší lidé jako uchovatelé moudrosti společnost, dnes máme (s nadsázkou) hard disky. Ale lidskou zkušenost máloco vyváží.

Muž, který nemluví na svoji choť, protože mu darovala místo syna už pátou nebo šestou dceru, je nevychovanec.

Sám si často myslím, jak jsou moje zkušenosti a zážitky unikátní, ale je to nesmysl. Při rozhovoru s někým starším a zkušenějším pak často stačí jedna věta, která jde přesně k jádru věci a obsáhne v sobě desetiletí zkušeností.

Proto bychom si starších lidí a rodičů měli mnohem více vážit. Každý by měl ale začít hlavně sám u sebe, já obzvlášť.

Konformita, odpovídajícnost

Zajímavá je problematika oblékání. V knize se dočteme, že by se měl člověk oblékat vhodně dané příležitosti a hlavně nevyčnívat. Už tehdy byly považovány jednotlivé výrazné kusy oděvu (dnešní trička s potiskem, křiklavé barvy, …) jako nevkusné, strhávající na sebe pozornost. Cílem bylo nevyčnívat, oblékat se vhodně a skoro uniformně.

Dnes se skrze kult vyjadřování sebe sama prostřednictvím účesu, oblečení a tetování, tato hodnota nutně vytratila. Ba naopak téměř převrátila. Jestliže před 70 lety bylo nevkusné na sebe na ulici poutat pozornost, dnes se to považuje téměř za ctnost.


Neříkám, že bychom se nyní lusknutím prstů měli všichni začít těmito hodnotami řídit. Jen upozorňuji, zda-li jsme jejich téměř dokonalým opuštěním nevylili dítě i s vaničkou.


Pokud vám přijde, že bych se těmito hodnotami měl nejdříve řídit sám, tak máte pravdu. O první tři se snažím (často neúspěšně), u poslední zatím nejsem přesvědčen o její vhodnosti pro dnešní dobu. Ale budu se snažit dál.

Komentáře

  1. MartinJ

    Pokud jde o tu cudnost, na té lze dobře demonstrovat pokrok a zároveň i úpadek od doby, kdy GJ knihu psal. Pokrokem je bez debaty fakt, že se dnes lidé (až na výjimky) před svatbou sexuálně stýkají a zpravidla mají zkušenost s více partnery. Na rozdíl od dob minulých to steží někoho pohorší. Ostatně to vysoce zvyšuje pravděpodobnost, že manželství klapne. Pokrok je i to, že se nikdo nemusí bát dát své drahé polovičce na jevo náklonost i na veřejnosti uměřeným způsobem. Úpadkem ovšem samozřejmě je, pokud po sobě páreček na veřejnosti leze způsobem, připomínajícím když už ne přímo soulož, tak minimálně předehru :-)

    Jinak leginy mohou vypadat i dobře, ale asi by měla být nějaká schvalovací komise, která by na ně vydávala povolení jen ženám s pěknýma hohama :-)

    1. Post
      Author
      Pavel Králíček

      „Ostatně to vysoce zvyšuje pravděpodobnost, že manželství klapne.“ – Podvědomě s tím souhlasím, ale zároveň je rozvodovost mnohem vyšší než kdy dříve. Samozřejmě, že jsou to pro to i jiné důvody, jen bych na to rád upozornil.

  2. Śtěpán

    Tyjo a mně zas chybí ty starý zvyky jako že ženský neměly právo volit, měly právo bejt tak maximálně v kuchyni a starat se o dítě. A co teprve starej zvyk mít na dvorku negra na řetězu :/
    Ta „dnešní doba“ je hrozná, co?

    1. Post
      Author
      Pavel Králíček

      Netvrdím, že všechno bylo lepší, ale že mi něco chybí. Pojďme diskutovat o tom ;-).

    2. Mareš

      Podotýkám, že musí-li být negr na řetězu, je to doklad katastrofálního zanedbání jeho výcviku ze strany dosavadního majitele. Osobně bych takto zanedbaného negra nikdy nekoupil. Domácí zviřátko je konec konců také členem rodiny, je tedy nezbytně nutné, aby znalo své místo.

      Dále dodávám, že slušně vychovaná žena považuje dobře zaopatřené děti a řádně fungující domácnost za věc své osobní cti. Volební právo vítá, leč není jí ho potřebí, neboť beztak vždy hlasuje shodně se svým manželem, na němž je existenčně závislá.

  3. MartinJ

    Volební právo žen a jejich zrovnoprávňování ( natož zrušení otroctví) ale neni jakýmsi pozitivním důsledkem úpadku etikety, ani s ním nijak nesouvisí ( Váš příspěvek na mě působí asi tak: sice se možná lidi neumějí tolik chovat ve společnosti, ale zase mají ženy nesrovnatelně lepší postavení ve společnosti, tak vlastně proč něco vůbec kritizovat). Dnešní společnost ale nezískala větší svobody výměnou za horší chování. Nikdo také přece netvrdí, že vybrané chování z Vás dělá slušného člověka. To jsou dvě různé věci. Čili jestliže autor tohoto blogu upozorňuje na to dobré z minulosti, nevidím žádný důvod jeho příspěvek ironizovat. Že se dnes většina lidí neumí ani slušně chovat, ani slušně obléci, je prostě fakt. A pokud by se to naučili, na svobodě a jiných vymoženostech dnešní doby by nijak zkráceni nebyli, ani by je nikdo nešoupnul k plotně nebo do otrockých okovů

  4. Wojcek

    A nepovažuješ výrazný kapesníček v saku za vyčnívání z davu, podobně jako trička s potiskem???

    1. Post
      Author
      Pavel Králíček

      To je právě otázka.
      S tím se potýkám hned na 2 úrovních:
      1) Je konformita „správně“? Chci se takovou hodnotou vnitřně řídit? (Aktuální vnitřní odpověď je „spíše ne“.)
      2) Co by se mělo brát za „standard“ – ideální stav (tedy zjednodušeně „všichni chodí do práce v obleku“), nebo dnešní standard, tzn. všichni chodí v džínách a triku, ale podvědomě cítíme, že to také není správně.

      1. Mareš

        Podle mě by se mělo brát za standard to, že všichni chodí umytí a v čistě vypraném, pokud možno nepoškozeném a z funkčního hlediska smysluplném oblečení. Jestli jsou to džíny, tóga, burnus nebo sako, to už je venkoncem vzato podružné.

        Ostatně, Vinnetou chodil v jelenicové kazajce s korálkovým vyšíváním, a jaký to byl gentleman!

        1. McMac

          Tak Vinetou chodil na svou dobu a ve své společnosti výborně oblečen. Nevidím zde tedy žádný rozpor…

          M.

  5. Martin

    K bodu 1: Naprosto souhlasím s příšerným trendem legín a ještě bych přidal vysoké dámské kraťasy s obnaženým břichem – dost rozmožený „styl“ v UK, kde ženy doopravdy ostýchavostí netrpí (ani ty při těle). Já nevím, ale krásná ženská prostě okouzlí víc i v ryflích nebo šatech, než ve spodním prádle typu legín.

    A k bodu 4: Myslím, že společnost se spíše dostává do situace, kde nevyčnívá člověk v teniskách a tričku s potiskem, ale spíše jedinec v obleku nebo zdobených semišových polobotkách. Tady se mi situace trošičku obrací.

  6. Petr

    Ad Cudnost: tady se asi neshodnem. Veřejný sex je asi příliš, ale nahota obecně mi vůbec nevadí. Je to přirozené. Každý by si měl rozhodnout sám, kolik ze svého těla odhalí. Stejně je to jenom o zvyku.

    Ad Úcta: netřeba vyjmenovávat, úctu mají mít všichni ke všem (alespoň slušní k slušným), tedy i žena k muži, učitel k žákovi, starší k mladým. Nevím, proč se neustále zvýrazňuje jen ten jeden směr. Jedeme v tom všichni.

    Ad Konformita: myslím, že toto je (bude) v dnešní době nesmysl. Ano, asi bude stále žádoucí přijít na pohřeb v černém, ale všechno se postupně mění. Dneska mají třeba umělci „společenskou výjimku“ a i na formální události se oblečou po svém. A ono je to vlastně těžké, protože každý svému oblečení přisuzuje jinou váhu. Někdo to přehání, jiný ignoruje.

    1. MartinJ

      Jistě, umělec má na jistou excentričnost či rozevlátost právo. Ovšem hranice mezi umělcem a dvorním šaškem je, zvláště v našich končinách, takřka neznatelná…To není relevantní měřítko. Navíc, Ti největší umělci zpravidla nemají potíž dress code dodržet.

    2. Post
      Author
      Pavel Králíček

      Souhlasím s tím, že stupeň obnažení je ve značné míře o společenském zvyku.
      Já bych si dovolil ale do debaty vsunout ještě nové hledisko a to je „vkus“. Což ale samozřejmě diskuzi značně znesnadňuje, protože to není tak úplně racionální hledisko.

  7. JH

    Ještě se zapomnělo na jednu důležitou věc, částečně cituji jednoho známého fotografa: jsem chud, ale čistě oděn ……… , takže mám někdy dojem, že některým lidem neteče doma voda

  8. Honza

    Mnoho pravdy na tom je, sám jsem v mnohých oblastech příznivcem prvorepublikových časů. Každopádně připadá mi, že jisté rozvolnění smysl mělo a má a že se aslepoň nějak odbourala ta faleš. Už ve vztahu k ženám. Projevy úcty, slečno, madam, samé jako že ústupky ve společnosti a doma? Přesně naopak. Líbání a více až po svatbě? O svatební noci je pozdě zjišťovat problémy, neschopnost partnera… A smysl toho? Katolická švindlmorálka.

    Vše má své pro a proti. Dnes se bohužel z většiny lidí stali křupani nestoudného kalibru. Ani nevím, jestli je to k smíchu nebo pláči, když vidím „kravaťáka“ s košílí s krátkým rukávem, zapnutým spodním knoflíkem u saka, bez opasku nebo s opaskem hnědým a obuví černou… Může se to zdát povrchní, ale není, to o člověku vypovídá více než co jiného.

    1. Mareš

      Pokud si dotyčný nehodlá v nejbližší době sedat nebo se ohýbat, je zapnutý knoflík naprosto v pořádku. Dokonce znám lidi, kteří si ho zapínají schválně, protože vědí, že někteří jedinci tomu přikládají až nemístný význam. :-)

      1. MartinJ

        Ano, vídám i spoustu pánů, sedících v restauraci v čepici….pravděpodobně neplánují v nejbližší době lézt pod sprchu, takže jim čepice nepřekáží, stejně jako zapnutý spodní knoflík u saka nebrání v pohybu, pokud se člověk nepředklání, tudíž je to podle Vás vše naprosto v pořádku, ačkoli je odjakživa zvykem v místnosti pokrývku hlavy sejmout (u pánů).

  9. Martin

    Souhlas jak zde bylo psáno o pseudo křesťanské morálce. Absolutně nemám nic proti úctě atd. ale jsou tam oblasti, které vycházejí z toho. Stejně tak pravidla pro ženy, cti manžela svého (ikdyž je to naprostý trouba) jsou z jejich pravidel jako vyšité. Proti volnosti oblékání také nic nemám, pokud je to s mírou a vkusem. Bylo by docela trapné kdyby každý nosil sako. To bysme pak nevyčnívali! :)

    1. Honza

      Vážené dámy a pánové,

      toto téma je jistě zapeklité. Je v něm obsažen věčný souboj mezi individualitou( každý jsme jiný) a společností. Poměr mezi nimi je stále se měnící. Stejně jako společnost, potažmo individualita. K jednotlivým bodům:

      Cudnost
      Společenský katechismus vychází z křesťanské tradice. Křesťanství jako náboženství, které se snažilo omezovat naši přirozenou( sexuální) součást od založení římské církve. Důvody jsou k tomu mnohé. Je dobré, že toto období skončilo. Nyní máme období, kdy je sexualita naopak přeexponovaná( pop-kultura aj.). Buďme sami sebou a dopřejme tuto výsadu i ostatním. Ostatně, pokud se dva lidé „nechutně“ líbají, nikdo nás nenutí se na ně dívat. Problém je v naší reakci, ne v nich. Je třeba se ptát, proč mi to vadí? A proč je pro mne snazší se dívat na vraždu či neštěstí v nějakém pořadu.

      Slušnost
      S tímto souhlasím. Pokud však objeví se jedinec, který bude vůči nám neslušný až urážlivý, je třeba se nebát a druhého přiměřeným způsobem naučit slušným mravům. Servilita a pokrytectví společnosti pomohou, nás poškodí

      Úcta
      Souhlasím. Hlavně ve starších lidech je k nalezení spousta moudrostí. Nebo hulvátství. Je to jako s lasturou. Občas v ní perla je, občas ne.

      Konformita
      Komu konformita slouží? Komu je dobrá? Nám? Kdyby jsme byli konformní, svět se nikam neposune. Ani autor tenhle blog nezaloží. Proč? Protože to většina nedělá. Konformita je zkáza jakéhokoliv pokroku a kreace. Pouhá šeď. Zkuste se podívat, proč nosí žáci určitých škol šedé jednotvárné uniformy. Aneb ať žije sociální inženýrství. Proto vivat rebelii, pokroku a tvořivosti. Konformita jest vlkem v rouše beránčím. Její druhé jméno je pokrytectví a stagnace. Vydávající se za slušné chování a dobrého rádce. Slušnost, upřímnost a úcta nepotřebují tohoto ničemníka. Pryč s ním.

    2. Betty

      Ja bych prosim poupravila Vas text; ne pseudokrestanske moralce ale pseudokatolicke moralce.
      Pravidlo pro zeny ; cti manzela sveho je vyvazeno pravidlem pro muze; miluj manzelku svou.
      Pokud manzel skutecne miluje, tak mu dobra zena odpusti i to ze je naprosty trouba. No nemelo byb to byt tak?

  10. Pingback: Dialektika o nošení obleku s kraťasy | Pravý Gentleman

  11. Ilona

    Velmi zajímavá debata s překvapivě pouze mužským názorovým zastoupením. Věc má, myslím, celkově mnohem širší příčiny a důsledky, které nemá smysl tady nyní zkoumat.
    Já se však často ptám, jak je možné, že ženy, které obecně chodí relativně lépe oblékané (vynechme nyní, prosím, leginy, umělé třpytivé nehty a jiné prohřešky), dbají více na svůj vzhled a zdraví…jak to, že snesou, aby jejich muži vypadali tak, jak vypadají?
    Jak může fungovat vzájemná přitažlivost v takovém partnerství? Je to zvyk, otupělost, absence sebeúcty, strach, aby jim muže nepřebrala jiná? Za vším hledej ženu, říká se, jak všichni víme.

    Takže můj závěr je v tom, že my ženy máme zásadní vliv na to, jak muži mají vypadat navenek a současně – šaty opravdu dělají člověka, protože v šik oblečení máme všichni o mnoho ztíženější příležitost k buranskému chování. Pro ženy tento „úkol“ začíná u synů, samozřejmě. Výchova je totiž legitimní způsob ovlivňování – v tom dobrém. Až se nám podaří vychovat dobře syny, až se dobrý vzhled stane jejich zvykem, vrátíme se ke starému dobrému předávání i z otce na syna…

    Úvahy o míře konformity jsou liché – pokud by se vkus a hlubší role muže a ženy učily od první třídy ve škole jako protiváha nevkusného konzumu. Těším se.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *