Druhé pořádné hodinky – z bronzu a s patinou

V létě jsem konečně dokončil magisterské studium na VŠE a tím pádem měl i promoce. Což je dobrá příležitost dostat od rodiny nějaký pěkný dárek na památku. Mám takovou nepěknou vlastnost, že se mi s dárky dost těžko trefuje do vkusu. A dostat něco, co reálně nechcete a nebudete mít rádi jen proto, že vám někdo „musí“ dát dárek, mi přijde jako plýtvání. Takže si pro tyto případy vedu seznam věcí, které si chci koupit a ten sdílím svým blízkým, když se blíží narozeniny nebo vánoce. Trošku se z toho sice ztrácí to kouzlo, ale také mi už není 5 let.

Mám za to, že k promocím se většinou dostávají hodinky. Když je nedávno dělal bratr, pořídili jsme mu dohromady s otcem černé automaty Certina DS-8. Teď přišla řada na mě. Už v článku o Hamilton Khaki Field jsem zmiňoval některé modely, které jsem si skrze newsletter od Hodinkee vyhlédl. Např. Longines Heritage Military nebo Oris Big Crown Pointer Date 80th Anniversary.

Od té doby se mi ještě zalíbily jednoručky Meistersinger. Konkrétně Meistersinger Metris s bronzovým pouzdrem. Hrozně se mi líbí jejich filozofie – mají jen jednu ručičku a čas zjistíte pouze s přesností na 5 minut. To mi přišlo docela vtipné – každý má stejně v kapse mobil, takže u náramkových hodinek vlastně funkce určování času není vůbec zásadní. U jednoruček je tento přístup dotažený do extrému.

Meistersinger Metris a Meistersinger N° 03 Bronze Line

Nikde u nás je ale neměli skladem, takže jsem si je nechal objednat u Chronoshopu (tehdy ještě Helveti.cz, které vlastní můj známý, jako na potvoru nemělo zastoupení této značky). Za pár dní dorazili a byl jsem si je prohlédnout. Ale naživo mě bohužel tolik nezaujaly. Neměly zase takový wow efekt, prostě mi nepřirostly k srdci.

Mezitím jsem také začal víc řešit svůj osobní rozpočet a říkal si, že tak drahé hodinky vlastně nepotřebuju. Kdyby šlo o moje vlastní peníze, tak už bych si je nekoupil. Nicméně jsem peníze inkasoval od rodiny v dobré víře, že si za ně dárek koupím a když bych si je jen nechal a utratil jinak, tak bych je vlastně zpronevěřil. Takže jsem se po pár týdnech dal do procesu výběru znovu.

I když jsem jednoručky zavrhnul, pořád se mi líbilo bronzové pouzdro. Hlavně kvůli tomu, že získává krásnou patinu, což je princip, který mám rád u bot, bund Barbour i dalších věcí. Ale nenapadlo mě, že do krásy můžou takto stárnout i hodinky. Bronz stárne tím způsobem, že tmavne a matní. Na první pohled tedy starší hodinky nejsou tak “pěkné” jako nové. Což mi vyhovuje a je to přesně v souladu s patinou u jiných věcí.

Hledal jsem tedy v rámci bronzových hodinek, což mi výběr dost usnadnilo. Jinak bych se v milionech možností ztratil, i když jsem byl limitovaný aspoň typem strojku a cenovým stropem. Dostal jsem se tedy zase na začátek a skončil u ORIS Big Crown Pointer Date k 80. výročí uvedení komplikace ve formě datumové ručičky. Lehce mě od nich odrazoval o něco větší ciferník (40 mm) a jeho zelená barva, která není obecně tak dobře zkombinovatelná. Nicméně pro moje potřeby a šatník funguje dobře.

Čím dál tím víc mi přijde, že to byla správná volba. Našel jsem si k nim cestu a citový vztah a už jsem se s nimi sžil. Jediné, co na nich není ideální, je jejich letecký původ. Chtěl jsem si totiž vybírat hodinky podle jejich zaměření, aby to bylo autentické. V tuhle chvíli bych tedy ze základních hodinkových směrů mohl nosit pouze hodinky s vojenským a jachtařským původem a samozřejmě oblekovky. Ale co už.

Datumovou ručičku jsem si hodně oblíbil, kromě jejího netradičního tvaru a barvy se mi hodně líbí, že letmým pohledem na její pozici na ciferníku si člověk i uvědomí, jaká část měsíce zrovna je – začátek, prostředek, konec… Což zase o trošku zlepšuje “orientaci v čase”, ale na úrovni měsíce.

Zároveň jsem se ještě úplně nerozhodnul, jak budu přistupovat k patině hodinek. Jestli vše nechám na přírodě, budu je občas čistit, nebo zkoušet i umělou patinu? Hodinkoví fajnšmekři zkouší různé sloučeniny a procesy umělé patinace se zajímavými výsledky, ale nepřijde mi to pro moje účely úplně správné, i když modrozelený povlak na hodinkách vypadá krásně. Co by v úvahu přicházelo, je vykoupat se s nimi v moři, protože slaná voda dělá krásnou patinu. A byla by i přirozenější, než hodinky uměle koupat ve slaném roztoku v plastové krabičce. Ještě uvidím.

Pomalu se tvořící patina

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *