Ze setkání s E. M. Lawartem jsem kromě výživného rozhovoru vytěžil i fotky mapující celý proces výroby ručně dělané rámové boty. A to bych byl škrt, abych se o ně s vámi nepodělil. Podle mého platí, že čím víc toho člověk o výrobě ví, tím snáze pozná a dokáže ocenit kvalitu. A o to se snažím.
Tak tedy, jak to Mistr Lawart dělá?
Základní částí boty je napínací stélka, neboli branzole.
Svršek boty se nejdříve nastříhá (podle šablon) a sešije dohromady. Poté se za vlhka nacviká (napne) na kopyto.
Kromě svrchní kůže musí být v botě i podšívka (na obrázku shrnutá ), opatek a tužinka, které zajišťují tvrdou patu, klenbu a špičku.
Svršek se nasadí na kopyto zabalené do igelitového sáčku, aby šlo z hotové boty lépe vyndat.
Musí sedět úplně přesně, žádné nepřesnosti nejsou tolerovány.
Přichází na řadu napínací stélka – svršek se k ní napevno přichytí. Při šití se skobičky či hřebíky postupně odstraňují.
Další v pořadí je ruční šití do rámu – podle něj dostala rámová konstrukce i své jméno.
Mistr Lawart neobšívá botu kolem dokola, ale pouze ve flexibilní části. Pata a klenba se kvůli ztužení flokují javorovými kolíčky.
Ve stélce se pomocí specielního rydla vlastní konstrukce vytvoří prostor pro půdování.
Do něj patří ocelový plátek (klenek) – drží klenbu boty – fixovaný plátnem a přeplátovaný kůží.
A také vrstva korku, díky které se boty přizpůsobí vaší noze.
Celý spodek se natře kontaktním lepidlem.
A přilepí se k němu kožená podešev.
Speciálním knejpem se podrážka nařízne po obvodu .
Kůže se poodchlípne, rajchcirglem (drážkovačem) se vyřízne prostor pro stehy.
Podrážka se ošije a proflokuje.
Kůže podešve se přilepí zpět, takže výsledná spodní část je krásně hladká, stehy na ní nejsou vidět a nejde jimi vlhko do konstrukce boty.
Komentáře
Ahoj, jako smekám…. Martin předvádí hodně ale HODNĚ profesionální práci co se spodku bot týče…. fakt se mi to líbí….dovoluji si říct, že je to mnohem lepší než ostatní česká konkurence, je v tom vidět kus řemesla….
malinko víc si pohraje s detaily a bude TOP….
H.